Bylo by zpupné myslet si, že existuje jen jeden svět, ten, který vidíme kolem sebe, aniž pro to
cokoli děláme. Jsou i jiné světy a je jich nespočet. Dostat se do nich, navštívit je a poznávat, to už
ale vyžaduje invenci, fantazii, víru, dychtivost a kreativitu. Nejlépe vlastní. Jsou ale i světy, které
stvořil někdo jiný a projít do nich nemusí být zase až tak nesnadné. V KAMENICKÉM ŠENOVĚ,
například, je kouzelný dům. Vchází se do něj docela obyčejnými dveřmi – ani skříní, ani
zrcadlem. A přece budete mít pocit, že procházíte spolu s Alenkou zrcadlem, že letíte králičí
norou do Jinam. Na rozdíl od Carrollovy knížky nám ale nedělá průvodkyni Alenka, nýbrž
Maruška. V matrice byste ji našli jako Mrňávkovou, ale tady, tady se jmenuje Brodita. Proč?
Brodita je slovo z jiného jazykového světa, z bezmála zapomenutého esperanta. Znamená
„výšivka“. Tak zavřete oči a vstupte námi do vyšívaného světa, kde vládne jedinečná fantazie
MARIE BRODITY.
Naproti Sklářskému muzeu v Kamenickém Šenově, na místě nepřehlédnutelném, stojí už
bezmála sto let dům.
Začátkem třicátých let ho nechal postavit nejslavnější švec všech dob, aby se tu mohly prodávat
jeho boty.
Dnes jsou tu dveře do jiné dimenze. Tak pojďte a nahlédněte s námi do světa můrek a mámivých
dioramat.
Tak, a jsme Jinde. Tenhle svět obývají tvorové podivuhodní a zvláštní. Jsou tiší, nemluvní – a přece
vyprávějí příběhy. Vlastně je spíš probouzejí ve vás samotných, ve vaší fantazii.
Kabinet kuriozit rozšiřuje naše povědomí o věcech jinačích, masíruje naši schopnost odpoutat
se od známého a zažitého.
Ti, kdo tu žijí, nás neokázale zvou do svých příběhů…
…vyprávějí báje a legendy, které jsme si nemohli přečíst v žádné z člověkem napsaných knih…
… představují se nám v podobě, která je tady docela běžná…
…nám ale může vyrážet dech a nabourávat naši jistotu, že přece víme, s čím se můžeme setkat a
že to dokážeme i pojmenovat.
A nejsou to jen bytosti, je to i jejich každodenní rutina, do které je nám tu dovoleno vstoupit.
V krejčovském salóně už jste možná byli, ale v takovém, jako je tenhle, jistě ne.
Při chůzi zdejšími uličkami je samo sebou důležité býti obezřetní, protože ti, které potkáváme,
mohou mít všelijaké nápady.
Jsou totiž všechno, jen ne obvyklí.
Vystupují z knih známých i v našem světě…
.. především jsou ale ze světa, který se zrodil jen a jen v Maruščině hlavě, respektive za jejím
zrcadlem.
…mohou nám připadat dřevění…
…nebo látkoví…
…ale je tomu tak jen proto, že jsme si zvykli věci vidět prismatem své zkušenosti a pojmenovávat
je za každou cenu. Dřevo, látka, výšivka, malba… I kdepak – ona je to prostě jen jiná forma
existence.
Tenhle zručný a v tomto světě velmi vyhledávaný krejčí například nic nedá na naše spekulace –
má tolik práce, že na podobné pitomosti zkrátka nemá čas.
Zákazník čekající na dokončení objednávky sice vypadá klidně, ale copak my víme, jak dlouho
bude trpělivý?
Cesta Maruščiným světem nás zavede i do místního divadla na taneční představení čehosi, co
bychom v našem světě nejspíše označili jako kankán. Proč ale neustále všechno pojmenovávat?
Proč si prostě neužít výsadu jen vnímat pocit, náladu, krásu?
Jsme prostě Tady. Tak hoďme za hlavu všechno, co je Tam…
…a vstupme do čarodějné dílny, kde tenhle svět kousek po kousku, můrka po můrce, bytost za
bytostí, vzniká
Tady vládne paní téhle říše, Marie Brodita. Zdvořile pokývneme hlavou a maličko se i ukloníme,
vděčni za to, že jsme se směli na chvíli odpoutat od obvyklého…
… a zažít neobvyklé.
Jsou lidé, kteří tu nakupují a koneckonců tak vlastně umožňují existenci tohoto světa. Když jsme
tu se ženou naposledy byli, okouzlila nás ta mnohost a bylo nám líto něco z ní vytrhávat. A přece
jsme nakonec neodolali a odcházeli s taškou věcí.
A kousek Maruščina broditového světa jsme si tak vzali domů. Pan Luna od té doby hlídá příběhy
v naší knihovně. A až Maruška zase otevře svůj Kabinet kuriozit, vydáme se tam znovu, protože
co asi tak může odhalit jedna návštěva…
Maruščina říše je spletitá, nádherná a jedinečná. A něco takového nelze vidět kdykoli. Návštěvu
tady si člověk musí zasloužit. Znamená to sledovat akce a čekat na chvíli, až se dveře Kabinetu
kuriozit zase otevřou anebo kontaktovat vládkyni říše a požádat o audienci – jistě se na návštěvě
dohodnete. A taky je možné využít nabídku Maruščiných kurzů – třeba na ušití vlastní Můrky.
K tomu všemu stačí sledovat stránku www.brodita.cz/ a dál už je to jen na vás. Třeba to
vyjde zrovna v den, kdy bude smažno…
Bylo smažno, lepě svihlí tlové
se batoumali v dálnici,
chrudošní byli borolové
na mamné krsy žárnící.
Napsal: Rostislav Křivánek