Vítám vás ve třetím Škapulíři a zvu vás na cestu, která je krásná kdykoli v roce, protože, ať se na ni vydáte v jakémkoli měsíci, vždycky vám ukáže jinou tvář Českého nizozemí. Když se mě někdo ptá, jak vlastně vypadá ta zvláštní sveřepá země vlnící se nevysokými pahorky a kopci, kde tajemné lesy jsou plné zkamenělých dračích vajec a škodolibých kverxů, kde nepoddajné a promáčené louky zachmuřeně čekají na potulné alchymisty, krajánky a čaroděje, povětšinou je vyšlu právě na tuhle cestu, aby sami poznali, co je tak těžké vysvětlit. Tak tedy pojďte a vítejte v Českém nizozemí – a odpusťte, že to dneska bude putování poněkud delší – v reálu sice jen deset kilometrů, zato ve Škapulíři… No, uvidíte.
Středobodem obce je podstávkový dům, který v době barokní postavil a obýval vyhledávaný stavitel a řezbář Zacharias Hoffmann.Poválečný vývoj nebyl pro tenhle skvost lidové architektury příliš příznivý, ale důkladná a doslova vzorová rekonstrukce mu vrátila někdejší nádheru a přidala i zcela novou funkčnost.Poválečný vývoj nebyl pro tenhle skvost lidové architektury příliš příznivý, ale důkladná a doslova vzorová rekonstrukce mu vrátila někdejší nádheru a přidala i zcela novou funkčnost.
Podkroví je takový ten prostor… no, však to znáte, když někam vejdete a vydechnete okouzlením.Podkroví je takový ten prostor… no, však to znáte, když někam vejdete a vydechnete okouzlením.Po právu se stala Vesnicí roku 2019. Až sem přijedete, pochopíte to po pár krocích. Neustále se tu něco děje, opravuje, buduje, ale především, Lipová neuvěřitelně žije, je tu silná a aktivní komunita. Dobrá, ale co je to tam vzadu, za tím krásným betlémem za barabiznu, říkáte si možná…Inu, to je salmovský zámek. Rod Salm-Reifferscheidtů tenhle trojkřídlý barokní zámek začal stavět roku 1737. Bylo to nádherné a důstojné sídlo.Inu, to je salmovský zámek. Rod Salm-Reifferscheidtů tenhle trojkřídlý barokní zámek začal stavět roku 1737. Bylo to nádherné a důstojné sídlo.Dnes je to podívaná jen o trochu lepší, pořád jde o ruinu velmi ohrožené stavby. Přitom tenhle zámek nebyl nikdy přestavován, takže jde o barokní památku prvního řádu.Na předešlém snímku jste si možná povšimli nejmarkantnější změny, návratu k původní dispozici zámecké zahrady. To jakoby byl příslib lepších časů.Vím, možná je to naivní, ale moc rád bych se dožil toho, až tenhle fénix zase zamává křídly. Jeho zašlá sláva, navzdory nemilosrdnému zubu času, vykukuje na každém rohu.Tak třeba se to povede a Lipová bude mít svůj někdejší skvost zpátky.Zatím, pravda, působí spíše jako poeovský dům Usherů, ale lámat hůl nad snahami a touhou je tak snadné…Zámek do barokní scenérie doplňují dva prvky typické pro tehdejší krajinotvorbu – zámecký rybník s ostrůvkem…… a zámecká alej, v tomto případě pochopitelně lipová.Alej vede od zámku a dál dominuje háji, který lemuje mokřady kolem rybníka. Ten si mimochodem zcela jistě obejděte po půvabné naučné stezce…Na své pouti (mimochodem, povede vás modrá značka) nebudete sami. Možná. Já alespoň měl štěstí na karavanu tvorů, kteří také putovali za potravou. Zatímco kravky byly lačné šťavnaté trávy, naše kroky spějí k potravě pro duši – a tou je odjaktěživa krása.Krásu si ale poutník musí zasloužit a projít kvůli ní i samotným peklem. To, co se teď děje v lesích totiž není než peklo lidské chamtivosti a nezodpovědnosti. Pod alibi kůrovcové kalamity mizí rozsáhlé lesní plochy. Nájemné firmy z celého Česka bez jakéhokoli vztahu k tomuto kousku země drancují les a jediné, co je zajímá, je vytěžené dřevo. Po nich potopa a zmar, chaos a cosi, co se prostě nedá označit jinak, než kolosální a neukliditelný bordel.A přece jsme peklem prošli až do ráje. Pravda, omšelého, ale přece ráje. Tady musím začít poněkud zeširoka. České nizozemí bývalo katolickým klínem vraženým do mohutného protestantského masivu. Proto tolik sakrálních památek, kovaných křížů, soch, kaplí, morových a trojičních sloupů a především hned čtrnáct křížových cest – počet na tak malém území nikde jinde nevídaný. Postupně vás ve Škapulíři provedu všemi. Dnes na své pouti potkáme hned dvě.Jsme na Joachimsbergu, vrchu Jáchym, prvním ze dvou inzerovaných zasnoubených kopců. Secesní kaple sv. Jáchyma z roku 1914… Ne, to byste v tom měli hokej. Ono to zase nepůjde, než zeširoka:Začneme komiksem, který jsme před časem s kreslířem Petrem Heroldem dělali pro rumburskou farnost. V něm zjistíte, kterak se soška svaté Anny do Lobendavy dostala.Dál budu vyprávět sám: Lobendavští vystavěli na Joachimsbergu dřevěnou kapli svatého Jáchyma a do něj umístili sochu svaté Aničky, jeho ženy. Jenomže socha noc co noc mizela, byť byla pečlivě hlídána. Vždycky se ocitla na sousedním vrchu vzdáleném půldruhého kilometru vzdušnou čarou. Tak jí tu lobendavští zbudovali sloup, na který ji připevnili a vrchu začali říkat Annaberg.Z Joachimsbergu se i po přemístění sošky stalo poutní místo a v roce, kdy vypukla první světová válka, byla tu na místě dřevěné kaple vystavěna kaple zděná……a vzápětí kolem ní vybudována i křížová cesta.Ta ovšem po válce, té druhé světové, brzy vzala za své, neboť k čemu by uvědomělý bolševik mohl potřebovat pomníky tmářství, že – a tak se o zastavení Kristova nikdo nestaral. V 60. letech už po křížové cestě zbyla jen halda křovím zarostlých artefaktů složená na místě, kde kdysi stával Boží hrob. Ačkoli…
Kdosi – dost možná ze saské, dost možná z české strany hranic – opatřil okolo kaple rostoucí stromy alespoň symbolickými dřevěnými deskami s malbou a nápisy.Zázraky se ale pořád ještě dějí a pánubohu budiž děkováno, mají je často na svědomí lidé. Už několik let jsou na Jáchymu nová zastavení……a křížová cesta se sem tedy v plné slávě vrátila.Autorem nových obrazů je akademický malíř Dmitrij Pljonkin, rodák z Novosibirska, který už ale více než dvacet let žije a tvoří v Děčíně.Autorem nových obrazů je akademický malíř Dmitrij Pljonkin, rodák z Novosibirska, který už ale více než dvacet let žije a tvoří v Děčíně.Vidíte, už zase sním, na dnešní pouti už podruhé. Když zavřu oči, vidím interiér kaple prostý, ale krásný, zářící prací novodobých řemeslníků, kteří se – k mému úžasu – dokážou svým předchůdcům vyrovnat… když chtějí.Všechny zdobné secesní prvky pookřejí a……kaple i křížová cesta se mohou znovu stát poutním místem. A ne-li zařazeným do církevních map, pak jistě jako součást itineráře všech, kteří milují krásná a silná místa.A třeba se pak svatý Jáchym, tatínek Panny Marie a dědeček Ježíšův, zase jednou usměje.Dobrodiním modré značky vejdeme po chvíli do encyklopedie Českého nizozemí.Stačí se jen dívat a pochopíte, v čem je jinakost téhle krajiny, její neokázalý půvab.Ať už přes Lobendavu, nebo nazdařbůh přes louky…… cosi nás jako magnet potáhne na Annaberg. Jsme jako anenská soška, kterou to sem také vábilo tolik, až si svůj kopec vyvzdorovala.Už první pohled je návykový. Věřte mi, jakmile budete poblíž, neodoláte a zajdete sem. To místo už z duše nedostanete.Kaple, dostavěná v roce 1776, je na kraji háje usazená jak barokní pralinka. Čím to bylo, říkáte si, že se tehdy obce zmohly na stavbu takového svatostánku? Ach, ne, nebylo to jiné než dnes, bez pomoci donátorů to nešlo ani v baroku. V tomto konkrétním případě šlo o Františka Václava hraběte ze Salm-Reifferscheidtu a jeho matku Karolinu z Dietrichsteinu.Však také prostor nad dveřmi kaple zdobí alianační erb – nalevo znak Salmů, napravo Šternberků (to na počest Františkovy manželky Walburgy ze Šternberku).Barokní mobiliář se nedochoval, zařízení je klasicistní z doby kolem roku 1800.Kolem roku 1830 doplnila kapli zastavení křížové cesty a o deset let později ještě Gestemanská zahrada, takže křížová cesta se stala cestou pašijovou.Dnešní dojem není, naštěstí, o nic méně silný. To místo má neuvěřitelnou energii. Je prodchnuté nadějemi, vírou a modlitbami tisíců, kteří sem putovali na slavné Anenské poutě.Dnešní dojem není, naštěstí, o nic méně silný. To místo má neuvěřitelnou energii. Je prodchnuté nadějemi, vírou a modlitbami tisíců, kteří sem putovali na slavné Anenské poutě.Poničené a časem ohlodané malby……byly nahrazeny novými, vytvořenými Karlem Holubem.Ještě o rok dříve byly restaurovány i sochy v Gestsemanské zahradě. Nejsou to ledasjaká anebo anonymně vytvořená díla. Jejich autorem je významný česko-německý klasicistní sochař Franz Pettrich (1770-1844), druhdy dvorní sochař saského kurfiřta Friedricha Augusta III. (Mimochodem, jeho další dílo je jen pár set kroků od Bohemian Cottage. Je totiž autorem úchvatného náhrobku Veroniky Romisch na hřbitově obklopujícím krásnolipský kostel sv. Máří Magdaleny.)Díky Pettrichovu mistrovství můžeme se na chvíli stát účastníky mámivé noci, v níž apoštolové usnuli hlubokým spánkem a nemohli tedy vidět anděla, který se snášel do Getsemane…Anděl s kalichem hořkosti…… i Kristus zmítaný pochybnostmi jsou nádhernými díly, jakkoli v duchu klasicistní strohosti je jejich mimika na hony vzdálena barokním na odiv dávaným emocím.Nejsilnější místo Annabergu je ovšem na vrcholu, u osmého zastavení. Zatímco Ježíš tu chlácholí plačící dceru jeruzalémskou, nám se naskytne bez přehánění božský pohled do údolí.Lobendava, České nizozemí.A krásný barokní kostel Navštívení Panny Marie, dílo nám už z dneška známého lipovského stavitele Zachariase Hoffmanna i krásná fara významného pražského stavitele pozdního baroka a klasicismu Antonína Schmidta – to jsou skvosty, o kterých vážně ví málokdo. Poslední stavba křížové cesty působí podezřele. Je to sklad? Garáž? I kdeže – je to Boží hrob! Nevěříte, tak pěkně na břicho a nahlédněme škvírou pod dveřmi…Je to Boží hrob. Vždycky mě zaráželo, proč je v něm Kristovo tělo, když by přece měl být prázdný, ale to už je prostě obvyklá umělecká licence sochařů a stavitelů křížových cest.Zpátky do Lipové nás dovede značka zelená. S tou se dostaneme do míst tajemných a romantických……k lesním jezírkům, u kterých za nocí tančí rusalky…… i k nádherným žulovým jezírkům, ve kterých plavat je tak úlevné a útěšné…… i k nádherným žulovým jezírkům, ve kterých plavat je tak úlevné a útěšné……která je další galerií Českého nizozemí……po opuštění zelené značky nově vysázenou alejí, kolem krásně restaurované Piety od neznámého autora, kterou v roce 1781 objednal a zaplatil Johann Christof Marschner z Lipové……prastarou lipovou alejí zpátky do výchozího bodu. Dejte vědět, jak se vám výlet líbil – a dopřejte si ho vážně kdykoli. Tak zase příště, u čtvrtého Škapulíře nashledanou, loučí se Rostislav Křivánek.
Tyto webové stránky používají soubory cookies, abychom vám mohli poskytnout co nejlepší uživatelský zážitek. Informace o souborech cookie se ukládají ve vašem prohlížeči a plní funkce, jako je rozpoznání, když se na naše webové stránky vrátíte, a pomáhají našemu týmu pochopit, které části webových stránek považujete za nejzajímavější a nejužitečnější.
Nezbytně nutné soubory cookies
Nezbytně nutný soubor cookie by měl být vždy povolen, abychom mohli uložit vaše preference nastavení souborů cookie.
Pokud tento soubor cookie zakážete, nebudeme moci uložit vaše preference. To znamená, že při každé návštěvě těchto webových stránek budete muset soubory cookies znovu povolit nebo zakázat.
Soubory cookies třetích stran
Tyto webové stránky používají službu Google Analytics ke shromažďování anonymních informací, jako je počet návštěvníků webu a nejoblíbenější stránky.
Povolení tohoto souboru cookie nám pomáhá zlepšovat naše webové stránky.
Povolte prosím nejprve nezbytně nutné soubory cookies, abychom mohli uložit vaše preference!
