Tuhle mě oslovila mladá žena s nápadným přízvukem, evidentně cizinka, a prý: „Kudy se jde do
toho Křišťálového údolí?“ Přetěžko vysvětlit. KŘIŠŤÁLOVÉ ÚDOLÍ neboli CRYSTAL VALLEY je totiž
hodně rozsáhlé území. Začíná u Kamenického Šenova (a klidně by mohlo už v Chřibské) a
pokračuje dalších sedm desítek kilometrů vzdušnou čarou až do Harrachova. Rozum tedy dá, že
to není jedno reálné údolí, ale, podobně jako třeba Silicon Valley v Kalifornii, území propojené
fenoménem, v tomto případě sklářstvím a sklem vůbec. Najdeme tu nejvíc sklářských a
bižuterních firem na světě.
Jde o řetězec sklářských hutí, designových ateliérů, muzeí, galerií, ale třeba i sklářských škol.
Všechny samo sebou, fungují i samostatně, i když některé z nich teprve zapojením do projektu
Křišťálového údolí rozhodly se otevřít i veřejnosti. Několikrát do roka proběhne víkend, kdy se lidé
mohou podívat i tam, kam se jinak nedostanou. Třeba do soukromých ateliérů sklářských
umělců, často doslova k nim do obýváku. Vyčíhat si takový víkend je vybraná rozkoš labužníkova.
My s mou Radunkou zvládáme i šest cílů za den – a žijeme z těch zážitků pak ještě dlouho. No, a
když někdo do Křišťálového údolí zabloudí v jiném termínu, pořád mu zbývá hafo míst s jasně
deklarovanou otvírací dobou. Přijměte tedy škapulířské nahlédnutí, průlet několika
pozoruhodnými místy Křišťálového údolí. Komplexní informace včetně termínů víkendových akcí
hledejte na crystalvalley.cz, respektive www.facebook.com/visitcrystalvalley/. A
až budete na webu Crystal Valley, nezapomeňte mrknout do sekce Příběhy. Najdete tu moje
vyprávění o uzlových bodech fenoménu sklářství na severu Čech.
Začněme netradičně – tím, co v Křišťálovém údolí není (ale býti by mělo). Od té doby, co projekt
převzal Liberecký kraj, ušlo Crystal Valley úžasnou cestu a udělala se skvělá práce. Jednu
nevýhodu to ale přece jen má – hranice kraje staly se i hranicí Křišťálového údolí. A tak nejstarší
kontinuálně fungující sklárna ve střední Evropě, ta v Chřibské (1414), zůstala mimo. Nojo,
řeknete si, ale provoz sklárny byl přece v roce 2007 ukončen, samo sebou, že z ekonomických
důvodů. Tak co bychom tam asi viděli…
Jenomže ono se blýská na časy. Snahy o oživení sklářství v Chřibské se nejviditelněji projevují
pořádáním Sklářských slavností. Proslýchá se i leccos o vytvoření muzejní hutě v rekonstruované
faře u kostela sv. Jiří a třeba ani ta sklárna nezůstane úplně pustá… Tak jako tak – pominout
Chřibskou v historii sklářství na severu Čech prostě není možné. (A navíc – Chřibská je kouzelná
obec, kterou stojí za to prochodit a objevit tu třeba kaskádu vodopádů, nebo louky plné
vstavačů, úchvatnou lidovou architekturu…) Foto Ivo Šafus
Druhým chybějícím fenoménem je Šluknov, který na sklářskou mapu uvedl ojedinělý sklářský
kumštýř JAN FRYDRYCH, když se tu usadil v nádherné vile zvané art, kterou zachránil před
zánikem.
Na jeho díla natrefíte v prestižních muzejních sbírkách po celém světě, včetně třeba
Guggenheimova muzea, a kdyby vás pozvala na návštěvu některá ze světových celebrit –
kupříkladu Elton John, princ Albert Monacký nebo manželé Clintonovi, jistě by se vám taky
pochlubili díly Jana Frydrycha.
Tak – dosti o tom, co v Křišťálovém údolí není, pojďme k té spoustě úžasných míst, která tam
jsou. Není ambicí tohoto dílu Škapulíře, pokrýt vše. To by musel být opravdu hodně nadívaný.
Soustřeďme se na (některá) místa v dosahu Krásné Lípy, respektive Kamenné Horky, ještě
přesněji penzionu Bohemian Cottage. Nejblíž je Kamenický Šenov. Tady by středem našeho
zájmu logicky bylo SKLÁŘSKÉ MUZEUM, které se zaměřuje na ryté a broušené sklo od 17. století
do současnosti. Probíhá tu ale rekonstrukce a znovuotevření muzea zatím není časově
specifikováno.
Kamenický Šenov je ale i tak velmi pozoruhodné město. Určitě stojí za to zajít se podívat do
nejstarší fungující sklářské školy na světě – STŘEDNÍ UMĚLECKOPRŮMYSLOVÉ ŠKOLY
SKLÁŘSKÉ. Byla založena už v roce 1856 a dodnes vychovává sklářské designéry.
Uspějete tu i pokud právě není škola zapojena do některé akce Křišťálového údolí. Přístupná je
školní galerie, obchod s díly studentů a po dohodě je možné nahlédnout i do školních dílen a
ateliérů a sledovat studenty při práci.
O hodně smutnější, ale mimořádně zajímavá, je i procházka k Eliášce. Patrně nejslavnějším
zdejším sklářským podnikatelem byl totiž Eliáš Palme, který kamenickošenovské lustry proslavil
po celém světě. Když v poslední den roku 1893 zemřel, převzali firmu jeho synové, kteří Na
Skřivánku vystavěli v roce 1905 nádhernou secesní budovu továrny, které se dodnes říká Eliáška,
ale ve své době jí zdejší přezdívali i Zámek.
A přestože je už jen vrakem, je pořád čímsi úchvatná. O její záchraně se mluví už desítky let. Zub
času ale nadále chroustá cihlu po cihle.
Pořád málo? Tak se vydejte po Palmeho sklářské stezce. Začíná na kamenickošenovském
nádražíčku a prochází celým městem.
Součástí Kamenického Šenova je i Prácheň. Tady budete míjet jeden z největších turistických
magnetů Česka, legendární Varhany, přesněji Panskou skálu, spektakulární důkaz sloupcové
odlučnosti čediče. Jen o pár set metrů dál pozorný poutník dohledá dům s ateliérem, Studia
BYSTRO DESIGN.
Autorská dvojice Dagmar Pánková a Leoš Smejkal letos slaví dvacet let společné tvorby. Při
akcích Křišťálového údolí tu bývá možné vyzkoušet si Tiffany techniku, broušení skla a především
obdivovat vybraná díla. A to je, věřte, velký zážitek.
Tady, jako ostatně kdekoli jinde v Křišťálovém údolí, zůstává laikovi (a často i odborníkovi) rozum
stát nad ohromující kombinací talentu, kreativity, zkušenosti a využití technologií.
Některá díla jsou vysloveně intimní, člověku tak blízká, že odchází s potřebou být takovou krásou
obklopen a denně se jí dotýkat.
Přestože je Křišťálové údolí tak rozsáhlé a dlouhé, od skláři ke skláři to tu nebývá víc než čtvrt hodinky. Do Nového Boru z Práchně dojedete ještě dřív. Hned na kraji města, ve svahu Borského vrchu, stojí monumentální art deco vila, domov jednoho z nejvýznamnějších sklářských výtvarníků v regionu, někdejšího ředitele kamenickošenovské sklářské školy VLADIMÍRA KLEINA, jehož žáci dnes třímají prapor slávy českého uměleckého skla. On sám mezi ně ale stále patří. Přišel s ojedinělou technikou tesání kladivem a dlátem do skla.
Výsledná díla jsou pak nesmírně exkluzivní a mají mimořádný, nezvyklý účinek.
Lícová strana vyleštěná, rubová hrubá, tesaná. Výsledek ohromující. Světlo v téhle barevné rybě
zjevuje podivuhodné a omamné tvary a barvy…
Úchvatné je třeba tohle poměrně nové vejce. U téhle plastiky se vyplatí stát třeba celý den.
Každou chvíli se mění. Vladimír Klein to začal, světlo to dokončuje a metamorfuje.
Je to vlastně ohromná výsada, moci, jako úplně cizí člověk, vejít k umělci do ateliéru a povídat si
s ním o jeho příběhu, jeho tvorbě, jeho inspiraci. V případě Vladimíra Kleina je to povídání tak
přirozené, až máte po chvíli pocit, že se znáte dlouhá léta. Báječný člověk.
Na novoborském náměstí, v barokním domě s mansardovou střechou, který v roce 1804 nechal
vystavět významný novoborský obchodník se sklem sídlí SKLÁŘSKÉ MUZEUM. Dozvíte se tu o
stylovém i technologickém vývoji skla ze severu Čech, potkáte tu sklo malované, ryté, hutně
tvarované i broušené, a ještě nahlédnete do expozic historických sklářských dílen.
Vedle moderních výstavních prostor tu na vás čekají i expozice umístěné v přirozených
prostorách historického domu. Jedním si ale můžete být jisti už teď – sklu, především sklu
uměleckému, to sluší všude.
Nový Bor je město skla, to budete vnímat na každém rohu. Až přijdete do areálu NOVOTNÝ
GLASS, nebudete vědět, co dřív. Můžete se tu třeba najíst v restauraci s komfortním výhledem do
sklářské hutě.
Při debužírování a popíjení je tu možné sledovat chlapy s píšťalami, kteří vdechují sklu roztodivné
tvary přesně podle přání umělců, kteří si už dávno zvykli, že jim mohou důvěřovat, že tady se
může zrodit i to, v co nedoufali, že je možné.
Na novoborské hlavní třídě potkáte i velmi nenápadný obchůdek seskupení NATĚLO – ŠPERKY.
Tady jsou k mání skleněné šperky čtyř sklářských kumštýřek – ŠÁRKY BARTKO, KAROLÍNY
KOPŘIVOVÉ, EVY RANŠOVÉ a BOHDANY VYDROVÉ. Jsou úžasné, originální a nesmírně nápadité.
Kam to ale nosit – řeknete si možná. Malý příklad – moje žena velké šperky miluje a nosí je úplně
běžně do práce. No hele… (Tenhle je od Bohdany Vydrové.
A tenhle zase od báječné Karolíny Kopřivové – za tím jsme se dokonce vypravili k paní Kopřivové
do ateliéru. To je právě na Křišťálovém údolí skvělé – tady na vás nikdo nedělá ramena a ofuky,
tady jsou kumštýři vaším zájmem potěšeni a rádi vám představí, co dělají.
A tenhle zase od báječné Karolíny Kopřivové – za tím jsme se dokonce vypravili k paní Kopřivové
do ateliéru. To je právě na Křišťálovém údolí skvělé – tady na vás nikdo nedělá ramena a ofuky,
tady jsou kumštýři vaším zájmem potěšeni a rádi vám představí, co dělají.
A ještě jednu novoborskou krásu nesmíte minout. Skleněný dům. Ten je součástí sídla firmy
LASVIT. Jde o unikátní propojení tradičních roubených staveb, ve kterých skláři pracovali už
v baroku a současné architektury využívající materiál, o kterém celý tenhle Škapulíř je.
Jen tak na okraj, do Nového Boru je to z Krásné Lípy půl hodinka autem. A úplně stejně daleko je
to i do Kunratic u Cvikova. Tady je Pačinkovo. Míním tím, že tady sídlí firma PAČINEK GLASS
uměleckého skláře JIŘÍHO PAČINKA. Sem se můžete vydat po celý rok, prohlídky hutě, skleněné
zahrady i kostelní galerie tu probíhají pravidelně. Součástí hutě je i rozsáhlá prodejna, kde si
můžete koupit sklo v opravdu nezvyklé škále a záleží jen na tom, jaký máte vkus. Já kupříkladu
miluju Pačinkova mořská těžítka.
Přepestrá je i Skleněná zahrada obklopující huť. Ta se, navzdory neměnnosti skleněných plastik,
proměňuje měsíc od měsíce tím, jak tu se sklem spolužije příroda, slunce, mraky, déšť…
Hned v sousedství hutě stojí kostel Povýšení svatého Kříže, který byl přeměněn na galerii
Křišťálový chrám. Už jsem tu viděl několik výstav a vždycky to bylo pozoruhodné.
Sakrální prostředí vytváří skleněným artefaktům nezvyklou a velmi podmanivou platformu
Vydat se do oblasti Sloupu v Čechách a sousedního Svojkova je dobrý nápad tak jako tak. To kdo
neviděl a nezažil, nebyl v Lužických horách. Úžasná místa: skalní města i hrad, mysteriózní
Modlivý důl, rozhledna, báječná restaurace Na Stráži, zřícenina hradu, neuvěřitelné vyhlídky –
ale o tom až v některém z příštích Škapulířů. Pořád se pohybujeme do tři čtvrtě hodinky od
Krásné Lípy. Na konci Svojkova nás čeká další klenot Křišťálového údolí – Sklárna HAIDL A SYN.
Sklářství se od nepaměti odehrávalo v rodinných klanech, křehkou krásu vytvářely sklářské rody.
Dnes už to tak samozřejmé není – přimět potomky, aby zahořeli pro vášeň předků není tak
snadné. Tady to ale funguje dokonale.
Otec a syn Haidlovi se zaměřují především na repliky středověkého skla, hodně také
spolupracují s filmaři. Na sklenici jedna po druhé kanou žhoucí skleněné slzy a stávají se
typickými „výrůstky“ středověkých pohárů. K čemu byly? Možná, aby se sklenice mastnýma
rukama lépe držely a neklouzaly, možná, aby dekorativní prvky zakryly nedokonalost sklenice.
Žhoucí sklo v tekutém stavu je nepředstavitelně krásný materiál.
I tady je součástí sklárny malá prodejna. Zajdete-li sem ve všední den dopoledne, uvítají vás a
nechají sledovat svou práci. A ze sortimentu sklárny si vyberete dost snadno.
Snadno se dopravíte i do Lindavy, kde vyhledejte jednu z nejslavnějších a nejnavštěvovanějších
hutí – AJETO. Ani tady nemusíte čekat na akci Křišťálového údolí, jsou tu připraveni provést vás
po samotné huti – v pracovní době sklářů samo sebou.
V časově bohatším rozpětí pak můžete zajít do protější Sklářské krčmy…
…kde se dá vyzkoušet, zač je toho foukačský loket, trochu korálkovat, ukojit hlad i žízeň,
posedět…
… a pak se vydat do zahrady plné vody, skla, volně pobíhajících nutrií, klidu a přírodních krás.
Do půvabné vesničky Slunečná je to zas jen pár kilometrů. Jde o tak trochu utajené místo, vede
sem úzká silnice, o které můžete mít chvílemi pocit, že vás nejspíš nikam nedovede. A pak jste
najednou v kouzelném hnízdě obklopeném posledním výběžkem Českého středohoří a zvlněným
předhůřím Lužických hor. Stojí tu dům plný lásky a skla.
Sem se opravdu dostanete jen při akcích Křišťálového údolí – leda byste měli zájem eminentní a
požádali o návštěvu pozoruhodného tvůrce, který tu žije a pracuje. RICARDO HOINEFF je
Brazilec, který se, okouzlen českým sklem, usadil opravdu hodně daleko od pláže Copa Cabana
a stal se jedním z nepostradatelných v komunitě zdejších sklářů.
Ricardovy mohutné plastiky ohromují, strhávají, okouzlují.
Tak třeba tahle dračí hlava je prostě úchvatná.
To ovšem neznamená, že Ricardo nedokáže pracovat i s menšími formáty. Tady dokázal zcela
originálně zhmotnit srdce skla, které se mu v životě stalo osudným.
To ovšem neznamená, že Ricardo nedokáže pracovat i s menšími formáty. Tady dokázal zcela
originálně zhmotnit srdce skla, které se mu v životě stalo osudným.
Putování snadno dosažitelnými místy Křišťálového údolí zakončíme v Jezvé, vesnici nedaleko
Horní Police či Žandova. Pozor – to neznamená, že by v okolí nebylo sklářských pozoruhodností
víc – jen by tenhle Škapulíř byl neúnosně dlouhý. Pojďme se tedy vypravit do rodinné sklárny
manželů ZLATOHLÁVKOVÝCH, na kterou se doptáte (leckde po světě) jako na EVPAS GLASS.
Tohle je zase trochu něco jiného – užitkové sklo ve všech myslitelných podobách, neboť, jak nám
majitelé prozradili, prodávají do celého světa a co země, to jiný vkus, jiné zvyky při pití, jiná
posedlost designem.
A tak tu potkáte skoro všechno – od klasických a zděděných designů přes nové dekory až po
nečekané a zcela originální vzory.
Na akcích Křišťálového údolí tu otevírají dílny, ve kterých si návštěvníci zkoušejí kresbu na sklo,
broušení i další techniky. Pro některé je to první zkušenost se sklem, jiní uvítají možnost
prubnout něco, co je možná jednou čeká jako profese nebo poslání. Kupříkladu tahle studentka
kamenickošenovské sklářské školy… Ale tu my přece dobře známe! Tu snadno potkáte
v Bohemian Cottage, patří sem. Ema Kubicová.
Ono je tu od koho opisovat, místní mistři malíři a rytci rádi poradí, předvedou, inspirují…
Kovidový stín je pryč. Skláři už si nezoufají, už nepláčou, už se zase smějí. A ten smích se rozléhá
od Chřibské až k Harrachovu.
Pokud vás Křišťálové údolí chytne, nebudete vědět, kdy s křehkým putováním skončit. Možností
je nepřeberně – stačí si naklikat stránky www.crystalvalley.cz – a máte cílů na několik let. Třeba
skleněný žebřík ve věži libereckého muzea, nebo UNESCO perle v Poniklé, jablonecké Muzeum
skla a bižuterie, celá oblast Železného Brodu, harrachovská sklárna rodu Novosadů… Dost,
nebo zase začnu sázet další fotky. Tak šťastnou křišťálovou cestu!
Autor: Rostislav Křivánek