Rozhovor: Proč jsme tady a jaká je naše vize?

Z Prahy jste “utíkali” na venkov. Proč zrovna do Českého Švýcarska do Krásné Lípy? Máte tady oba kořeny, nebo vás tento kraj přitáhl náhodou či prací?
Naše cesta do Českého Švýcarska byla kombinací náhody, mladické nerozvážnosti a jakéhosi podprahového tušení, že by nám to tady mohlo dělat dobře. Rozhodně to nebyl trend a ani láska na první pohled. Severní Čechy jsou opředeny neblahou pověstí, Šluknovský výběžek jako místo, ze kterého kdo může, odejde. Nemáme zde rodinné vazby, ale oblast nás přitáhla svou jedinečnou krajinou, svébytnými lidmi, jakousi pravdivostí. Žít na okraji se z nynějšího pohledu vyplácí, pokud oceníte příhraniční výhody a jste rádi, že se sem dav nehrne. Daří se tu lidem s pevnými vazbami k místu nebo těm, kteří si identitu k regionu vytvořili z esence svého vlastního působení a z úcty k tomu, co se nabízí. Nežehráme na to, co není, ale podporujeme to dobré, co je.

Přišli jste sem hned žít, anebo to bylo zprvu jen oťukávání? Kdy to bylo?
Střemhlav! Dvě pracovní schůzky a a pár věcí, které se vešly do škodovky forman:-) Bylo to v roce 2006, bylo nám 26 let.

První bydlení na samotě vám (jak jsem se dočetla) nabídl známý. Je to tak?
Ano, je to pravda. Díky známému jsme měli příležitost vyzkoušet si život na samotě v lese a to se vším všudy. Zamrzlou vodou, mokrým dřevem, naivitou, armádou myší I chutí překonávat překážky. Jsme celkem odolní a neradi se vzdáváme.

Když jste začali dávat dohromady své vlastní bydlení na Kamenné Horce, což je část Krásné Lípy, bylo to už s myšlenkou na podnikání, nebo jste se ještě drželi svých původních profesí?
Na samotě v Brtníkách jsme bydleli 4 roky, během této doby jsme oba pracovali jako zaměstnanci. Já (Irena ) jako lékárnice a Aleš na Správě Národního parku jako referent staveb. Rozhlíželi jsme se po lolalitě pro vlastní dům. Kamenná Horka je jedním z nejhezčích míst v regionu. Tady jsme si postavili nejen dům, ale hlavně domov. Máme to tu nesmírně rádi. Víme, jak je místo k životu pro jeho kvalitu důležité. Nechceme se dívat z okna drahého panelového bytu na okraji Prahy a přemýšlet, kam pojedeme na víkend a kdy, abychom hodinu netrávili v zácpě na okruhu. Naše výhoda je, že vykročíme nebo vyjedeme na kole a vše potřebné je na dosah: les I kavárna.

Kdy jste se rozhodli pořídit další chalupu pro dnešní penzion, a bylo to jednoduché?
Rozhodnutí koupit objekt pro rodinný penzion přišlo kolem roku 2015. Cesta za jeho realizací byla pak tříletá. Dlouho jsme zvažovali koncept I lokalitu a naše možnosti a směřování energie. Netoužili jsme pouze po vytvoření ubytovacího zařízení, ale místa, které bude inspirativní, bude mít vizi, obejme vás, když vejdete dovnitř, bude nejenom brát ze značky Národní park, nebo chráněná krajinná oblast Lužické Hory, ale přispívat k jejímu dobrému jménu, ochraně přírody, udržitelnému turismu, pomalému cestování. Energie záměru je pro nás důležitá.

Váš soukromý dům i penzion mají podobný “nádech”. Pomáhal vám s ním stejný odborník, či je to jen vaše identická vize a dílo?
Obojí je výsledkem rozhovorů mezi námi a Akad. Arch. Josefem Matyášem, který má nedaleko chalupu. Nyní je to již architekt “ ve výslužbě” a stal se pro nás blízkých člověkem. Každý rok se navštěvujeme, diskutujeme nad domácí slivovicí, zveme ho na penzion na sousedské hostiny. S většinou lidí, kteří se nějakým způsobem na penzionu podíleli, máme blízké vztahy. Chtěli jsme, aby oba objekty působily harmonicky a zapadaly do okolní přírody. Náš rodinný dům a penzion jsou od sebe blízké asi 300 metrů. Spolupracovali jsme s místními řemeslníky a umělci, nenajdete u nás věci z řetězcových obchodů, ale kvalitní české výrobky a užité umění.

Když jste vytvářeli penzion, jaká byla vaše představa: venkovský, stylový, jednoduchý… A jeho okolí též?
Naší vizí bylo vytvořit elegantní prostory, jednoduché, přitom důmyslné místo, které by respektovalo přírodní charakter oblasti. Inspirací nám byla tradiční architektura, kterou jsme zkombinovali s moderními prvky. Máme potřebu, aby hosté cítili soulad z toho, čeho se dotýkají, co vidí a vnímají. Biotopické jezírko a přírodní wellness jsou tak zcela samozřejmou volbou. V okolí penzionu je členitá zahrada, místa k relaxaci, houpací sítě na stromech. Vše je lemováno lesem a statnými buky. Ze zahrady tak můžete jít přímo do krásného lesa.

Objekt se nachází v CHKO, to byla přestavba a další budování asi složité, co nejvíc?
Ano, spadáme místně pod CHKO Lužické Hory. Náš záměr více méně nebyl v rozporu s požadavkami ochrany přírody. A na to papírování už jsme za ta léta spíše zapomněli. Jsme hrdí, že můžeme žít a podnikat na tak výjimečném místě.

Jak se ve velmi vlídně vyhlížejícím prostoru topí, plně dřevem nebo i elektřinou?
Teplotní i vizuální komfort je pro hosta důležitý. Hosta přivítá v chodbě oboustranný krb. Druhá strana krbu je v jógovém sále. V sále je tedy přírodní světlo i teplo z ohně. Centrální topení je napojeno na tepelné čerpadlo Vzduch – Voda. Ve wellnesu je podlahové topení.

Kdo je tvůrcem teple působících interiérů?
Máme s manželem podobný vkus a představu o tom, kam má interiérový design směřovat, co má reprezentovat. Vizualita, funkčnost a akcent k českým tvůrcům, to nás spojuje a tento svět pohodlí a krásy ladíme dohromady.

Mimochodem, ve většině je tvoří dřevo… Smrkové, borovicové, dub na podlaze?
Dřevo je v Lužických horách tradiční stavební materiál. Vždyť se tato krajina přezdívá krajinou Podstávkových chalup. Proto i my máme tradiční dlouhé smrkové podlahovky. Některé jsme již museli renovovat. Dlouhé mohutné smrkové trámy drží první patro. Všude se sedí také na smrku, jen ve finské sauně na olši.

Jsme-li u dřeva: nápadité je i jeho červené zbarvení na venkovním štítu. Tady volil barvu kdo?
Volba červené barvy na štítu byla inspirována tradiční architekturou tohoto regionu. Chtěli jsme, aby dům zapadal do okolní krajiny, ale zároveň měl svůj osobitý šmrnc. Trocha inspirace ale přišla z Finska, kde Aleš studoval. I firma vyrábějící tuto odolnou venkovní barvu je z Finska. Hold musí přežít drsné severské zimy.

Uvádíte, že je pro vás důležité udržitelné fungování i žití. Znamená to, že jste i materiály pro dům a v domě volili české?
Ano, kdekoliv to bylo možné, jsme používali české materiály a spolupracovali s místními dodavateli. Udržitelnost pro nás znamená i podporu lokální ekonomiky a co nejmenší dopad na přírodu.

Jakou obytnou plochu má penzion? A jak dlouho už funguje?
Penzion má obytnou plochu přibližně 200 m² a funguje od roku 2018.

V penzionu nabízíte wellness, půjčujete kola, zajistíte výlety… a nabízíte i domácí stravu. Tedy kuchyň vaší “babičky”! Ta musí být výrazný tahoun, ne? Kdy se přidala?
Tady bych pozměnila otázku.
Přínosem je, že v našem kraji nejenom podnikáme, ale žijeme tu. Můžeme našim hostům doporučit něco, co nenajdou v infocentru nebo na Internetu, podpoříme je k návštěvě místní akce, občas jdeme s nimi nebo je prostě vezmeme s sebou někam, kam se sami chystáme: na koncert , výstavu. Vloni tady probíhaly komentované prohlídky Schindlerovo pletárny, unikátní továrny, která dělá čest našemu regionu už 170 let. Baví nás spojovat se s těmi, kteří v našem kraji něco zajímavého tvoří. Máme také nový koncept pro skupiny, které chtějí v místě dovolené udělat nějakou pozitivní společenskou stopu, dobrovolnicky krátký čas věnujeme prospěšnému projektu, například : čištění řeky nebo obnově památek. Zajišťujeme také pobytové balíčky zaměřené na zdraví a krásu. Diagnostiku zdravotního stavu podle tradiční čínské medicíny, ošetření a doporučení. Spolupracujeme s místním výrobcem přírodní kosmetiky Nobilis Tilia. Za službami stojí vnímaví lidé, experti ve svém oboru.
Co se týče naší babičky, připravuje hostům snídaňové košíky plné dobrot. Je s námi od začátku provozu a jsme jí za to velmi vděční. Naši hosté ji rádi vidí v kuchyni, protože to pak voní penzionem po jablkách a skořici.
Pořádáme sousedské hostiny a malé kulturní akce, rádi máme I workshopy, můžete se u nás třeba naučit péct kváskový chleba, připravovat zdravé svačinky nebo přijít na kurzy floristiky či rozmanité kurzy vaření. Zázemí u nás nachází malíři, podporujeme jejich tvorbu v plenéru.
Irena učí jógu, zázemí sálu slouží ke kurzům a lekcím. Aleš je průvodcem po národním parku. Obsáhneme toho hodně, aby si každý mohl vybrat, pokud chce svůj čas strávit u nás.

Nemáte někdy chuť všechny hosty vystěhovat a na týden si v téhle chalupě odpočinout vy sami?
(smích) Umíme si užít chvíle, kdy je vše pro naše hosty připravené, sedneme si na zahradě a říkáme si, že ani po letech nás tohle místo nepřestává oslovovat svoji atmosférou. Je to krásný prostor uvnitř i venku a my vůči němu cítíme zodpovědnost. Chvíle velkého nasazení střídají vlny, kdy tolik vytížení nejsme, je to tak v pořádku a pomáhá to i naše síly udržovat v rovnováze. Odpočívat umíme. Bez toho by to nebylo možné dělat způsobem, který jsme si vybrali.

A ještě… své profese jste tedy už zcela opustili?
Ano, oba jsme se plně soustředili na provoz penzionu a péči o naše hosty.

O čem ještě sníte? Oba rádi cestujeme. Dáváme přednost podobným místům, jako vytváříme my, před velkými hotely a konzumním způsobem turistiky a cestování. Máme dvě děti a přejeme si, jako každý rodič, aby byly spokojené a zdravé. Na snění všeho druhu jsme odborníci, sníme v malém, ale i velké fantazírování nám není cizí. Máme tedy cestovatelské cíle, sníme o tom, že půjdeme na trek do Himalájí, sníme o cestách na poutních stezkách, míst k poznávání máme stále dostatek. Ale také sníme o lepším stavu životního prostředí, o harmonii mezi lidmi. Sníme o našem kraji jako o vyhlášeném místě, že tady lidé umí dělat služby v turismu dobře s hodnotami, které jsou inspirativní pro druhé. Sníme o tom, že mediální svět bude plný skutečně statečných lidí, jejichž myšlenky ovlivňují společenské klima v dobrém. Sníme I o drobnostech, třeba o pomalých ránech a večerch pod hvězdami. Sníme a představujeme si… protože když si něco neumíme ani představit, ani o tom snít, tak se to nejspíš ani nestane. Sníme i oslavujeme, nikoli okázale, ale oslavujeme uvnitř sebe, někdy s přáteli. Sněte a oslavujte také. Připomíná nám to nesamozřejmost našich životů.

Rozhovor byl vytvořen pro časopis Venkov a styl