Krásná Lípa aneb o městě, které je KRÁSNÉ a je v něm LÍP

O Krásné Lípě se říká, že je to ostrůvek pozitivní deviace. Říká se to právem. Tohle městečko prošlo za posledních pětadvacet let velmi pozitivním vývojem a stalo se atraktivním místem jak pro turisty, tak i pro lidi, kteří tu žijí. Najdete tu vlastně všechno, co člověk k životu potřebuje, někdy v míře až překvapivé, vezmeme-li v potaz velikost města. Okolí je třeskutě krásné, Krásná Lípa je hraničním městem tří úchvatných regionů – Lužických hor, Českého nizozemí a Českého Švýcarska. Když připočítáte, že do Horní Lužice v Sasku, je to nějakých jedenáct kilometrů, otevřou se vám ještě Žitavské hory a celá hornolužická kotlina. Pro tohle všechno je Krásná Lípa dokonale strategickým výletním a relaxačním místem. Tak se pojďme projít městem, jehož historie sahá až někam do hloubi třináctého století, kdy sem na pozvání nejspíše Přemysla Otakara, toho jména druhého, přišli osadníci z bavorských Horních Frank a začali budovat osadu kolem mohutného starobylého stromu, rozložité a krásné lípy.

Začněme třeba na věži kostela sv. Máří Magdalény. Otevřená je jen vejražně, povětšinou o nějakých větších akcích. Já měl to štěstí při rockovém pivním festivalu Krásnolipská nádhera, který pořádá pivovar Falkenštejn každý srpen. Pivovar, to jsou ty dvě objímající se budovy pod námi – ta s tou červenou střechou a ta s tou šedou, která se ovšem před časem proměnila na svítivě bílou – ale k tomu později. Teď si užijme pohled shůry na Křinické náměstí.

Křinické se nejmenuje nadarmo, protéká jím totiž říčka Křinice, která pramení docela nedaleko – a ve Škapulíři se k jejím pramenům dozajista ještě dostaneme. Krásnolipský malíř August Frind náměstí maloval sice v době (psal se rok 1909), kdy bylo koryto Křinice už devatenáct let zakryto – a říčka tak dodnes klokotá pod povrchem – zhmotnil tak nicméně své vzpomínky na přemostěný tok a čtyři sochy střežící lávku.

Nádhernou a z urbanistického hlediska úchvatně umístěnou dominantou města je barokní kostel sv. Máří Magdaleny, respektive jeho zdaleka viditelná věž. To místo je odpradávna sakrální. Už od 14. století tu stával kostel, který pak v baroku, jak bylo tehdy obvyklé, strhli a vybudovali nový.

Interiér je nádherný, zejména lehce vyklenuté empory zaujmou na první pohled. Zdejší varhany jsou navíc po rekonstrukci opět koncertním nástrojem, v létě se tu odehrávají báječné akce, které stojí za to vidět a hlavně slyšet.

No jen se na ně podívejte – nejsou krásné? A vůbec, celý kostel?

Vyčekat si příležitost vystoupat na věž opravdu stojí za to. Já tu vždycky mám pocit jak Foglarův Jan Tleskač prchající před tajemným M.

Zejména, když mohu nahlédnout na gigantickou půdu, která se táhne nad celou lodí i nad presbytářem. Ohromující prostor.

U magdalénských zvonů se zase cítím jako v mrazivé detektivce chomutovského rodáka Ernsta Halla (mimochodem, letos slaví sté narozeniny) Zvony smrti. Představa, že se náhle dají do pohybu, mě vždycky spolehlivě vyděsí. Zvuk těchhle zvonů uslyšíte po celém městě každou čtvrthodinu a je to zvuk útěšný, starobylý a krásný. Teprve tady jsem si uvědomil, jak se zvony z našeho života vytrácejí, stejně jako pouliční hodiny. Všimli jste si toho? Jako bychom se chtěli vysmát času. Předstíráme jako malé děti, že když si nebudeme všímat jeho poslů, čas se zastaví a my budeme nesmrtelní.

Výhled ale stojí za jakékoli literární reminiscence. Tohle je jihovýchodní část náměstí, které je dnes – až na jedinou výjimku, chloubou města. Však o té výjimce, odtud milosrdně ukryté za krásnou lípu , ještě bude řeč.

Jihozápadní části náměstí například vévodí dvě nové budovy, které ostudu rozhodně nedělají. Zelená budova je sídlem obecně prospěšné společnosti České Švýcarsko, která v přízemí a suterénu ukrývá pozoruhodnou interaktivní expozici kulturní krajiny země skal a roklí i dobře vybavené Informační středisko. Rohová budova je komplex Aparthotelu Lípa, která typickými znaky nezapře své tvůrce, totiž ateliér Hoffman. Připomíná-li vám novou poštovnu na Sněžce, pak právem – ta je od stejných autorů. Přes ulici pak stojí dům plný sladkého tajemství. Sídlí tu báječná čokoládovna Mana, sociální podnik. Nedat si tu horkou čokoládu a neochutnat zdejší pralinky nebo dokonce oslyšet lákání zdejší čokoládové tvůrčí dílny a nevyzkoušet si tvarování čokolády, to je hřích, který se při posledním soudu neodpouští.

Křinice a můstek přes ni ale zcela nezmizely, jen se proměnila jejich forma a funkce. Město oslovilo kadaňského sochaře Herberta Kizsu, aby dávné dominanty náměstí ztvárnil ve svém stylu. Podařilo se. Koryto řeky je kamenné, stejně jako stylizace vody samotné a lávku lemují místo soch světců plastiky čtyř živlů. A zahledíte-li se na fotografii pozorně, objevíte pivovar Falkenštejn v už současné dokončené podobě, tedy i s bílobílým domem ukrývajícím výrobní prostory pivovarské. Ve vedlejším „šenku“ se velmi slušně najíte. A zdejší pivo? Dobré. Tečka. Ano, je to falkenštejnský slogan, ale zároveň je to i pravda. Bývá tu plno po celý rok, protože Krásná Lípa už dávno není ospalé hnízdo. Po celou sezónu ale pivovarská restaurace expanduje do prostoru náměstí, takže když ne uvnitř, venku si nejspíš sednete.

Náměstí vážně stojí za to důkladně prochodit. A všímat si detailů. Třeba nádherných kamenných ostění domovních dveří…

…nebo tenhle bezkonkurenčně nejroztomilejší dům na náměstí. Je trochu jako pro panenky a vzrostlejší jedinci v něm nejspíš nesmějí rozpažovat.

Další krasavec. A zase voňavý! Sem, do Chodské pekárny U Šedivých, vás spolehlivě vtáhne vůně čerstvého pečiva – slaných i sladkých dobrot, z nichž medaili by zasloužily především až nemravně dobré sádlové koláčky.

Na severní straně náměstí nepřehlédněte pamětní desku. Ta vzdává hold zdejšímu úžasnému technickému vizionáři, Albínu Hugo Liebischovi, tvůrci nejkrásnějších motorek světa.

Rok co rok, vždycky na samém konci srpna, odehraje se na náměstí sraz majitelů Liebischových motocyklů Čechia-Bohmerland. Bývá jich tu i několik desítek a poté, co si je okouzlení čumilové do sytosti prohlédnou, vyrazí na spanilou jízdu po okolí. Něco jedinečného!

Rok co rok, vždycky na samém konci srpna, odehraje se na náměstí sraz majitelů Liebischových motocyklů Čechia-Bohmerland. Bývá jich tu i několik desítek a poté, co si je okouzlení čumilové do sytosti prohlédnou, vyrazí na spanilou jízdu po okolí. Něco jedinečného!

Courání po náměstí zakončeme dalším mlsáním, tentokrát v Kavárně U Frinda. Ono je totiž Křinické náměstí vážně k sežrání. Nezklame vás zmrzlina, ani polévkové menu. A umějí i moc dobré kafe. Zajímavý je ale i dům sám. Říká se mu sice U Frinda, ale s malířem Augustem Frindem nemá zhola nic společného. Nejstarší dochovaný dům ve městě, postavený už v roce 1729 – patřil po více než sto let rodině Zillichů, významných a ctěných lékařů. Není známo, co mívali Zillichovi ve dvoře, a mnohým není známo ani, co tam je dnes. Tak pojďme nakouknout…

A podívejme – příjemná zahrádka! Bývá tu klid navzdory nedaleké silnici vedoucí z náměstí. Taková kavárenská oáza uprostřed města.

Když už jsme u těch kaváren, pojďme navštívit další dvě, které jsou v bezprostřední blízkosti náměstí. V opravdu krásném podstávkovém domě si tiše přede kavárna Nostalgie.

Krásně archaický interiér netrpí vetešnickým syndromem, není ani trochu přeplácaný. A malovaný strop nadchne na první dobrou. Sortiment klasických zákusků je doplněn o domácí věnečky a báječná jablka v županu. O atmosféru se tu často velmi případně stará Edith Piaf. Idyla a klid.

To Kavárna Atelier Krásná Lípa je úplně odlišná. Sídlí v domě hned za pivovarem Falkenštejn.

Charakter kavárny je daleko více městský, hlásící se k trendy duchu karlínských a jiných pražských kaváren. Velkým plusem je inspirativně doplňovaná vinotéka (mají tu dokonce gruzínská vína, která zas tak často nepotkáte). Káva je z čerstvě pražených zrn z lokální pražírny a je vážně dobrá.

Majitelé Jitka a Miloš Kubištovi jsou navíc múzičtí lidé, často tu na výloze i v interiéru natrefíte na obrazy a grafiku, jejichž autory jsou. Všechno je tu klidné, neokázalé, pro radost místních i hostů.

Dalším naším cílem budou krásnolipské vily a domy. Pozoruhodných je jich tu požehnaně. Jejich královnu, neorenesanční Hielleho vilu, už ze Škapulíře dobře znáte, dokonce jste se zprostředkovaně mohli podívat i dovnitř, takže nebudu unavovat opakováním už řečeného. Nicméně: je to skvost.

Ze Škapulíře znáte i nedaleko se tyčící důstojnou vilu, kterou nechal vystavět Carl Dittrich v roce 1912 na památku své matky – mimochodem, postavena byla za pouhé tři roky. Původním účelem byl Dům mládeže, v době válečné tu ale byla nemocnice a nedlouho po vzniku republiky pak sirotčinec. Po druhé světové válce se tu usídlila dětská ozdravovna a od začátku třetího tisíciletí je tu doma Správa Národního parku České Švýcarsko. To jsou strohá fakta. Ten dům je ale, kromě toho, především krásný.

Krásná Lípa, podobně jako další blízká města Českého nizozemí, je vůbec plná výstavných vil, které si ve druhé polovině 19. a v prvních desetiletích 20. století budovali především majitelé textilek a dalších továren. Tak třeba tahle okázalá historizující Kessnerova vila je z roku 1866. Její dnešní majitelé jí říkají Romantic Chateau, provozují tu hotel a poněkud barnumsky ho vydávají za „jeden z nejkrásnějších hradů a zámků v Česku“. No, tím tedy jistě není, ale je to bezesporu pozoruhodná ukázka dobového vkusu.

Na původního majitele odkazuje už jen monogram E.K. vyvedený ozdobně v kovaných mřížích.

Jen o pár desítek metrů dál stojí nádherná Villa Römisch. Tenhle dům, slušivě oděný do přísavníku, má zvláštní vlastnost – díváte-li se na něj chvíli, máte pocit, že právě tady byste dokázali žít.

Nakonec očumování krásnolipských vil jsem si nechal tu vůbec nejslavnější. Palmeho vilu. Je to podle všeho vůbec největší funkcionalistická vila v Česku a nechal si ji vystavět textilní podnikatel Josef Franz Palme v roce 1926 podle plánů uznávaného drážďanského architekta Hanse Richtera. Dnes tu sídlí Domov se zvláštním režimem. Nádherná stavba – s pitoreskní historií.

Když totiž Josef Franz Palme se svým švagrem Adolfem Schindlerem dostavěli továrnu, rozhodl se Josef, že si ve svahu nad fabrikou nechá postavit honosnou historizující vilu. V roce 1911 byla dokončena a Palmeho rodina se sem nadšeně nastěhovala.

Pak ale Palme objevil úžasného architekta, drážďanského Hanse Richtera, rodáka z nedalekého Königswalde, dnes Království. Jeho funkcionalistické myšlení mu zcela učarovalo a on mu svěřil nejen stavbu nové pletárny, ale také své nové vily. Tu výstavnou vilu nechal po pouhých šestnácti letech do základů zbourat a přesně v její dispozici mu Richter vybudoval funkcionalistický skvost, který byl dokončen jen o něco málo dřív, než převratná budova Schindlerovy pletárny, industriální památka srovnatelná svou hodnotou s pražským Veletržním palácem.

A teď jeden příběh ze šuplíku smutných paradoxů. Vznosnou a zdobnou budovu Deutsches Haus, někdejšího hotelu, kulturního sálu i společenského centra města postaveného v roce 1884, můžete na Křinickém náměstí vidět dodnes. Ale… (Pro lepší orientaci, tam, kde stávala kašna se sochou, dnes roste lípa.) V době reálného socialismu byla budova poněkud upravena, aby odpovídala mávátkové současnosti. Jak to dopadlo?

Strašlivě. Jednomu se ani nechce věřit, že pod tou obludnou fasádou se opravdu dusí někdejší nádherná novorenesanční budova. Jediné povzbudivé na tom je, že jde o poslední skvrnu na tváři opravdu krásného a pohostinného náměstí.

Krásná Lípa je prostě plná pozoruhodných domů. Zejména jeden druh dominuje. Podstávky, podstávky, podstávky – poklad tohoto regionu blyští se i tady. Tohle třeba je příklad úplně zásadního typu podstávky kombinované s hrázděným patrem(s už dozděným přízemím) ve velmi zbytnělém provedení – podobně mohutných podstávkových domů zase tolik není.

Tahle podstávka je zase pozoruhodná mansardovou střechou, která ukrývá podkroví spočívající svou tíhou právě na podstávkové konstrukci, kterou mnozí mylně mají jen za dekoraci. Stavební hantýrku stranou – na tyhle domy (a že jich v Krásné Lípě je!) je přece radost pohledět! Vytvářejí celému regionu charakteristický kolorit.

Z množství křížků ve městě vybral jsem ten stojící u Kyjovské ulice. Jde o Köglerův kříž. (Dlužno poznamenat, že Kögler bylo v téhle oblasti velmi obvyklé jméno, takže prosím, neplést s jiným křížem téhož jména, který už ze Škapulíře znáte.) Tenhle nechal vztyčit sedlák Gottfried Kögler. To ovšem kříž vypadal zcela jinak – byl železný, zdobený plechovými siluetami. (Mimochodem, důtklivě doporučuju ke čtení výbornou knížku Natálie Belisové Putování po duchovním panství Krásnolipska.) Najdete ho u Römischovy vily.

Jak se tak touláme městem, nemůžeme dosti dobře minout jednu z nejkrásnějších zvířecích soch, jaké znám. Je to opravdová chlouba Krásné Lípy. Čeká na nás na dohled od městského parku s nezměrnou trpělivostí kovové sochy. Je vlastně pomníkem padlým v prusko-rakouské válce, jejichž jména na bronzových deskách bývávala umístěna na žulovém soklu. Odhalen byl v roce 1908 u příležitosti 60. výročí vlády Františka Josefa I. a jako oslava padesáti let činnosti Spolku veteránů v Krásné Lípě. Často se můžete setkat s popisem, že „český lev trhá na kusy pruskou orlici“. Byl bych opatrnější, podle mě nic na kusy netrhá, jen vyjadřuje nadvládu, velmi důstojně jako šelma nad ulovenou kořistí. A autor téhle krásy? Drážďanský sochař Moritz Clemens Grundig.

Grundig nebyl žádný nazdárek, byl to velmi žádaný drážďanský sochař, který mimochodem velmi podobný lví pomník vytvořil i v saském Grumbachu . Tady si můžete prohlédnout jeho ornamenty a sochy na drážďanském Wettin obelisku. Ten už dnes neuvidíte, v roce 1942 byly v rámci kampaně německého lidu za kovové dary Führerovi veškeré kovové prvky, tedy i ornamenty a sochy, demontovány a přeměněny na děla.

Světovému unikátu Dittrichovy hrobky s výtopnou jsem věnoval celý pátý Škapulíř, tak snad jen její současný stav po základní sanaci. Hrobka teď čeká, až se městu Krásná Lípa podaří vyřešit nové administrativní propletence a bude moci budovu převzít a vymyslet, jak ji zachránit.

Hrobkou vlastně začíná městský park. Ten je nádherný. A noha turistova sem přitom zabloudí jen málokdy, dokonce ani místní sem nechodí tolik, kolik by tahle pestrá oáza zasloužila. A tak je tu klid, ticho, pravidelné ptačí koncerty, v květnu květné výbuchy pěnišníků a azalek, potok, rybníček… Tady – ale vlastně i všude jinde ve městě – se velmi zhodnocuje, že dlouholetý starosta města je původní profesí (a duší už napořád) zahradník.

A jsme-li u parku, máme to jen pár kroků k velkému městskému rybníku řečenému Cimrák. Je úlevné
projíždět se na něm v loďce, případně vzít zavděk malou písečnou pláží.

Městské úřednictvo před válkou sedávalo a rokovalo v budově na náměstí, později se zastupitelé přestěhovali do někdejší městské spořitelny. Ta sice přišla o svou sochařskou výzdobu, ale je to pořád nádherný historizující dům.

Novorenesanční budova se secesními prvky dokončená v roce 1900 – tady ještě s kompletní andělskou suitou na přední straně věžičky.

A ještě k jedné budově stojí zato vystoupat z náměstí. Dnes je tu Domov důchodců, ale bývala to Nemocnice císařovny Alžběty. Její podoba se zase až tak moc nezměnila, na první pohled je viditelná jen tak trochu bezduchá hranatá náhražka původního zdobného vstupu…

která je dobře patrná na nádherném historickém snímku. Za nemocnici (jakož i za mnohá jiná dobrodiní) vděčí Krásná Lípa rodině Dittrichů. Carl Dittrich se svými sestrami a maminkou Terezou věnovali na stavbu pozemek a ještě přispěli zásadní částkou padesáti tisíc zlatých. Carl se pak postaral i o vybavení interiéru. O chod nemocnice o čtyřiceti lůžkách se staraly sestry Boromejky.

Pojďme se teď podívat na některé stavby a místa, která všímavému chodci nedají spát. Co by tak propánajána mohlo být tohle? Pokud tipujete historickou sušičku hasičských hadic, odměňte se, vyhráli jste. Dokonce je chráněna jako památka! Však on také hrdý krásnolipský hasičský sbor vzniknul už v roce 1864.

Z hlavy vám nepůjde ani opravdu velkorysý prostor nad silnicí do Krásného Buku. Pevné kamenné zdi dávají tušit, že tady stávalo něco velkého a zásadního. A ono také ano – vila Hirsch, tedy Jelen.

Vybudovali ji už několikrát řečení Dittrichovi, rodina textilních podnikatelů a mecenášů města. Šlo o víceúčelový dům, ve kterém sídlila dosti rozsáhlá rodina, ale byly tu i kanceláře firmy Hielle&Dittrich. (Mimochodem, syn zakladatele firmy, Carl Dittrich, měl u Drážďan vilu s názvem Weißer Hirsch (Bílý jelen), takže se zdá, že Dittrichovi byli na vysokou opravdu vysazeni.) Je svrchovaná škoda, že vila už nestojí, mohla být dalším klenotem města.

Já vím, není to fér, ukazovat vám něco, co už není… Ale z vlastní zkušenosti dobře vím, jak člověku straší v hlavě třeba takový opuštěný komín. Kde se tu vzal? Čemu sloužil…

Zejména, když v těsné blízkosti stojí pozoruhodná vila, o které se můžete dočíst, že je to vila Jägerova. Voda prýštící ze studánky na prostranství naproti vile (tady zase bývala výletní restaurace Zelený čtvrtek) je lahodná a jezdí si sem pro ni lidé zdaleka. Jen na okraj, ta krásná kamenná nádrž má také odžito své, pochází z roku 1823… Tak byla tu továrna, nebo ne?

Samozřejmě, že byla. Takhle už komín i vila, která tiše chátrá opomíjena majitelem, který prý žije kdesi v USA, dávají smysl, že? Od roku 1893 tu totiž stávala slavná pletárna Gustava Jägera, v níž se vyráběly bezešvé dámské punčochy, pánské ponožky, dětské punčocháče, kazajky, noční košile a ano – i známé spodky, tzv. jägrovky. Mívala vlastní parní stroj. Po válce byla rodina vyhnána a budovy továrny chátraly. Strženy byly kolem roku 2000. Zbyl jen komín. Zaujalo vás to? Já prostě myslím, že je dobré být součástí kolektivního povědomí o věcech – a to napříč časem. Protože i to je krásné, vědět, co nás předcházelo.

Poslední dům, na který ještě poukážu, už de facto v Krásné Lípě není (stejně jako Jägerova vila). Dříve významný Krásný Buk je ale dávno její součástí. Ta vila je ale tak krásná a pitoreskní, že nepozvat vás, abyste ji omrkli, byla by chyba, kterou byste mi mohli právem vyčítat. To se takhle jednou majitel pily, pan Alfred Hieke, že nechá vystavět administrativní budovu, aby měli jeho podřízení kde úřadovat. Když bylo hotovo, vložila se do věci páně pilařova manželka, která rázně prohlásila dům za rodinné sídlo, a tak se z kanceláří staly byty. Inu, za vším hledej ženu. Z Krásného Buku, konkrétně od Jägerovy vily, to máte po modré turistické značce do Bohemian Cottage 1300 metrů. Bavila vás procházka?

Uzavíráme tedy osmý Škapulíř, který chtěl zamezit všeplatnosti rčení „Pod svícnem je tma“. Krásná Lípa je z Bohemian Cottage na dohled. Bylo by smutné, nepoznat tak zajímavé město, když ho má člověk čtvrt hodinky chůze od pelíšku. Všechny vás zdraví Rosťa Křivánek.