Mährischer Stern aus der Lausitz – Herrnhut

Die vierte SKULPTUR ist reiner Advent, denn Advent ist eine Zeit des Wartens auf das Licht und ist gut in dieser Zeit, wenn die Nacht tagelang regiert und die alte Sonne stirbt, Neues über sich und die Welt lernen. Wie ein Stern, die nur zwölf Kilometer Luftlinie hinter der tschechischen Grenze entstand. Über den Stern aus Herrnhut.

In den Böhmischen Niederlanden, auch nicht in der angrenzenden Böhmischen Schweiz und im Lausitzer Gebirge, also in den an die Oberlausitz angrenzenden Gebieten, gibt es niemanden, der den schützenden Stern nicht kennt. Und doch war dies vor drei Jahrzehnten nicht der Fall. Für uns war dieser seltsame Stachelstern nur eine Dekoration der sächsischen Weihnachtsmärkte. Heute beginnt es, ein sinnvoller und fast selbstverständlicher Teil unserer Advents- und Weihnachtszeit zu werden. Und dies ist nicht das erste Jahr, in dem Bohemian Cottage die Advents- und Weihnachtszeit erleuchtet.

Tak jako tomu v dějinách bývá obvyklé, stál na počátku příběhu silný, zvídavý a cílevědomý člověk. Jistý Kristián David. Narodil se na severní Moravě, v Ženklavě u Nového Jičína do katolické rodiny. Psal se rok 1692, a tak se vlastně oficiálně ani do jiné rodiny narodit nemohl, protože od Bílé hory se neustále zvyšoval tlak proti všemu nekatolickému. A přece to bylo území, kde velmi silně zakořenily myšlenky Jana Amose Komenského působícího o století dříve v nedalekém Fulneku, charismatického kazatele Jednoty bratrské. Ani po desítkách let zákazů a pronásledování nepodařilo se zdejší lidi přinutit k zapomnění.

Kristián se ovšem také narodil do doby, kdy ti evangelíci, kteří kvůli své víře emigrovali, byli dávno pryč, a ti, kteří zůstali, přešli do úzkostlivé ilegality. To mladičký Kristián objevil teprve v Holešově u Zlína, kam byl jako šestnáctiletý poslán, aby se u příbuzného vyučil tesařem. Tady se mu poprvé dostala do ruky kniha, kterou měl jeho mistr ukrytou pod střešními došky. Kniha, kterou katolík nemohl číst, jen naslouchat jejím úryvkům a to ještě v latině (česky se katolické mše slouží teprve od roku 1970!). Bible. Přečetl ji a upadl do zmatku. Začal se zajímat o židovské náboženství, o evangelickou víru, o luterány, za nimiž se vypravil na uherské Slovensko – hledal.

Jeho pouť za vírou vedla dále do německých zemí, do Berlína, do Lipska, až se po mnoha peripetiích, kdy třeba sloužil jako čeledín u proviantního vojenského vozu, doklikatila do Horní Lužice, do Zhořelce. Tady se v roce 1722 setkal s člověkem, který ho uchvátil. Majitel panství Berthelsdorf, hrabě Mikuláš Ludvík Zinzendorf vyslechl Kristiánovo vyprávění o staletém útlaku protestantů na Moravě a v Čechách a byl jím tak dojat, že nabídl Kristiánu Davidovi, aby přivedl své utlačované krajany, že na jeho panství budou moci praktikovat svou víru zcela svobodně.

Kristián se ihned vydal na Moravu a brzy přivedl první skupinu – byly to tři rodiny i s dětmi. Hrabě nelhal. Nově příchozím bylo vymezeno území vzdálené dva kilometry od Berthelsdorfu, pod kopcem zvaným Hutberg, v lese při cestě z Lubije (Löbau) do Žitavy (Zittau). Tady Kristián David 17.června 1722 porazil první strom, tady v ten den začala vznikat první obydlí.

Za název vděčí místo slovní hříčce: město mělo stát „unter des Herrens Hut“ (pod ochranou Páně) a jeho obyvatelé zase měli stát „auf des Herrens Hut“ (na stráži Páně). Tak tedy vznikl HERRNHUT, hornolužicky OCHRANOW, česky OCHRANOV.

Kristián David dělil svůj čas mezi budování domů a cestování na Moravu, odkud postupně přiváděl další a další lidi. O pět let později už žilo v Herrnhutu tři sta duší. 13. srpna 1727 se tu konala Večeře Páně. V ten den byla fakticky obnovena Jednota bratrská.

Nejspíš už si trochu netrpělivě říkáte – a kde je ta hvězda, kterou nám slíbil? Dostáváme se k ní. Od roku 1733, kdy se Kristián David s několika herrnhutskými vypravil do Grónska, aby tu vybudoval Nový Herrnhut (mimochodem, docela se rozrostl, dnes je to Nuuk, hlavní město Grónska) začala se mohutná misijní činnost herrnhutských. Vydávali se na misie doslova do celého světa – a děti nechávali doma. A právě děti stály u zrodu hvězdy, které dnes v německých zemích říkají Herrnhuter Stern, v anglicky hovořících zemích pak Moravian Star.

Její původ je velmi prozaický. Matematika. Respektive geometrie. Kristiána Davida totiž následovali mnozí herrnhutští a odjížděli na misie po celé planetě. A děti nechávali doma v péči učitelů. Škola a přilehlý internát tak ochranovským dětem bývala domovem. Jeden z vychovatelů přišel na počátku dvacátých let devatenáctého století s nápadem na velmi netradiční učební pomůcku. Z papíru složenou prostorovou hvězdu se sto deseti hroty. Když byla hotova, opatřili ji žáci svíčkou a použili jako dekoraci. A pak někoho napadlo, poslat tuhle hvězdu rodičům na misie, zrovna o Adventu to bylo. Takhle, zcela nenápadně, zrodil se jeden z nejvýznamnějších světových symbolů Adventu a Vánoc.

Postupem času se hvězdy zjednodušily a počet hrotů se ustálil na šestadvaceti. Jde vlastně o archimedovský mnohostěn s názvem, který zní jako čarodějnické zaklínadlo – rombokubooktaedr. Zpočátku byly hvězdy jen červenobílé – bílá symbolizovala mariánskou čistotu a červená krev Ježíšovu. Pak se přidala i žlutá jako symbol slunce, tedy božského světla. Hvězdy – adventní dárky z domova – putovaly do všech koutů světa, a tak není divu, že zdomácněly nejen v Grónsku, ale i v západní Indii, Surinamu, v Americe, Africe i v části Skandinávie.

Od roku 1880 se ochranovská hvězdy začala v Herrnhutu vyrábět komerčně – a vyrábí se tu dodnes v okázalé manufaktuře, před kterou se konávají adventní a vánoční trhy. Ročně tu – pěkně po staru, rukama – vyrobí čtvrt miliónu hvězd různých velikostí. A protože manufaktura patří Jednotě bratrské, je vlastně možné říci, že ji od samého počátku až dodnes vyrábějí členové herrnhutského sboru.

Hvězda se vyvěšuje se začátkem Adventu – tedy s rozbřeskem první adventní neděle a snímá se první neděli po svátku Tří králů – neboť teprve tehdy končí Vánoce. Rok co rok tedy zdobí okna i průčelí domů po celých šest týdnů.

Až se pojedete podívat do Herrnhutu – z Krásné Lípy je to cesta ani ne půl hodiny trvající – narazíte tu na moravskou hvězdu úplně všude. V okolních vsích a vesničkách to není jiné – a je tomu tak vlastně v celém Sasku a dnes už i v přilehlých českých končinách.

V  Herrnhutu je to ale předmět nesmírné hrdosti zdejších obyvatel, a tak tu hvězdy svítí… tak nějak jinak, významněji, jako by vyzařovaly jedinečnou historii tohohle města.

Architektura je také jedinečná. Jde o takzvané herrnhutské baroko. Elegantní a přitom prosté a také prostorné stavby budované ve snaze postavit domy „pravidelné, prosvětlené, bez tmavých koutů“.

V roce 1756 dokonce Jednota bratrská zřídila centrální komisi, která tenhle styl prosazovala u všech obecných sídlišť.

V témže roce – tedy 1756 – začal uprostřed Herrnhutu růst Sborový sál, tedy to, čemu bychom my, zvyklostí moravských bratří neznalí, řekli kostel.

O rok později už stál, opatřený mansardovou střechou a vrcholovým sanktusníkem.

Interiér je – schlicht – jak by řekli členové sboru, tedy prostý. Bílý, bez jakýchkoli výmaleb, soch nebo ozdob a dokonce i bez kazatelny a oltáře. Jen lavice pro členy sboru a volný, vzdušný prostor – pro zdejší bratry a sestry symbol samotného Krista.

Další procházka ulicemi Herrnhutu je za všech okolností klidná. Jako by tu opravdu sídlil nějaký jiný duch, jiný čas.

Některé domy jsou poselstvím samy o sobě, jiné ta poselství přímo šeptají do ulic. Tenhle třeba ústy ukrytými pod okapem tichounce, ale naléhavě volá: Der Eltern segen baut den kindern häuser, tedy volně přeloženo Požehnání rodičů je základem domů jejich dětí.

Nepotkat se v Herrnutu s Janem Amosem Komenským bylo by věru divné. Je tu Komenského ulice i Komenského knihkupectví.

Neokázalý hřbitov pod altánem na temeni Hutbergu je jedno z nejpůsobivějších míst Ochranova.

Adventní Herrnhut je nesmírně klidný. Život tu nekolotá v divokém rytmu, ne, on se tu s hlavou zakloněnou prochází ztemnělými ulicemi a nechává zářit hvězdy.

Jediné místo, kde se přeci jen odehrává nějaký shon, je adventní trh před manufakturou na předměstí odděleném od samotného srdce města úzkým viaduktem – branou do klidu a harmonie.

Blíží se Vánoce a v jejich rámci i konec kalendáře. Až otevřete ten nový, bude se psát rok 2022. Lineární součet tohoto roku je 6. A šestka je v numerologii číslem harmonie a starostlivé péče. Říká se jí dokonce „mateřské číslo“. Jsou tedy vytvořeny předpoklady pro to, aby se k sobě lidé chovali slušně, se zájmem o druhé a s ochotou pomoci jim, potřebují-li to. Jak to lidstvo dokáže naplnit… inu, nebuďme zbytečně skeptičtí. Každopádně právě tyhle vlastnosti jsou vtěleny do ideálů Jednoty bratrské. A k dovršení všeho nás příští rok čeká třísté výročí Herrnhutu, města věnovaného a vybudovaného z lásky k bližnímu. Asi není lepší doba pro návštěvu města, jehož příběh i nádherný a ježatý symbol, dodnes berou dech.