Obec Sněžná (Schnauhübel) se nachází 1 km od Krásné Lípy.  Má svoji osobitou atmosféru díky krásnému kostelu, kde byly natáčeny některé scény filmu Předčítač (2008, režie Stephen Daldry).  Za návštěvu také stojí volně přístupná soukromá zahrada rodiny Fritsche s řadou pozoruhodných stromů a keřů. Otevřeno denně.  Na jaře nejvíce upoutají mohutné rozkvetlé rododendrony, v létě vynikají lilie,…. a na podzim barvy listí.  Součástí zahrady je několik rybníčků s lekníny. Zahrada je celoročně volně přístupná, jen je potřeba ji najít. Od kaple Nejsvětější Trojice jděte směrem na Krásný Buk (červená značka,) u Grohmannova kříže opusťte červenou značku a jděte rovně. Pak již narazíte na dřevěné směrovky.

Výlet lze absolvovat i s kočárkem či na vozíku.

The post Sněžná a Fritscheho arboretum first appeared on Bohemian Cottage - Ubytování & Wellness & Jóga & Půjčovna & Výlety - České Švýcarsko.

1.Ledopády

Když je delší dobu pod nulou, voda kapající z všudypřítomných pískovcových skal pomalu vytváří ledovcové útvary. Někdy to jsou úplné ledopády několik metrů vysoké, jindy dlouhé rampouchy. Nejznámější ledové krasy jsou podél Brtnického a Vlčího potoka. Říkáme jim Brtnické lédopády. Chcete je projít skoro všechny? Nechte auto v Krásné Lípě, dojeďte autobusem 407 do obce Brtníky a vydejte se pěšky zpět po zelené přes Šternberk směr Kyjov a Krásná Lípa.

Další méně známe ledové krásy naleznete v Pavlínině údolí a v údolí řeky Kamenice.

Ledopády rostou hlavně v lednu a v únoru. Mají rádi, když je hodně dlouho pod nulou a není sucho.

2. Na sněžnicích téměř kamkoliv

Představte si, že jdete lesem a všechny větve, kameny, roští a keříky jsou zapadané sněhem. Vy kolem jen „plujete“ na sněžnicích a držíte se směru, kam chcete dojít. Jít přímo na vrcholy hor například: Luž, Jedlová, Chřibský vrch, Vlčí Hora je v zimě dobrodružství. A pokud je dole inverze, nahoře je modré nebe…

Ideální je vyrazit na sněžnicích když je alespoň 20 cm prašanu. Sněžnice Vám půjčíme.

3. Crystal Valley neboli cestování za skláři

Kdo by neznal České sklo – Bohemian Crystal. A od Bohemian Cottage je centrum sklářství, Nový Bor jen přes kopec, přesněji přes sedlo v Lužických horách zvané Šébr. V Novém Boru a jeho okolí sídlí mnoho známých sklářských společností i rodinných firem. Velká část jich je připravena ukázat turistů své řemeslo. A to přímo před sklářkou pecí.

Stručný seznam:

Lasvit – A JE TO – Nový Bor a Lindava
Sklárna Novotný – Nový Bor
Jiří Pečinek – Kunratice u Cvikova
Haidl a syn – Svojkov
Sklárna Jílek – Kamenický Šenov

Podrobněji na www.crystalvalley.cz

4. Běžky nebo i pěšky

Záleží na sněhových podmínkách, ale když v Lužických horách napadne, tak nad 600 metrů většinou sníh zůstává a vyjíždějí skútry na úpravu běžeckých stop (aktuální protažení tras sledujte na www.mapy.com).

Ski Polevsko upravují běžkařské tratě z Kytlic do sídla sklářských mistrů Kamenického Šenova. Můžete tedy na běžkách dorazit i k Panské skále (Byla tam i Pyšná princezna, bez běžek).

Tajný tip: Nandejte si běžky v obci Zahrady u Rumburka (železniční zastávka) a můžete vyrazit po železniční trati směr Panský, Brtníky, Mikulášovice a zpět. Objevíte místa, kam se jen tak nepodíváte (pokud tedy nejedete vlakem, který jezdí jen v létě, takže cesta je v zimě pro tento dobrodružný výlet bezpečná, kontrola na idos.cz). Více zde.

5. Designová posedlost

Když provázím turisty, vždy musíme někde skočit na jedno pivo nebo kafe a nebo jen tak dobře posedět v místě, kde je něco „Magnific“. Zkusme se zastavit na vynikající kávu v Coffee&Book v Děčíně, v kavárně Lusk, kde chodíte pod sklářskými skvosty nebo v kavárně Hosana ve Varnsdorfu, kde hodiny netikají . Velký výběr chutí hořkého moku naleznete v pivovaru Kocour, kde se zaposloucháte do pivního orloje. Umělecký zážitek vás pohltí v galerii Cifra v Doubici nebo v Národní galerii Perla v Kyjově. Hledáte-li klidné voňavé prostředí, zastavte se v čajovně Nobilis Tilia na Vlčí Hoře.

6. Potřebujete z relaxovat?

Ať přijdete pěšky nebo přifrčíte v zimě na běžkách. Komunitní sauna Otužovárna vám nabídne klid, pravou finskou sauna na dřevo včetně jezera a chatky (šatna s kávou).

The post Tipy na zimní výlety first appeared on Bohemian Cottage - Ubytování & Wellness & Jóga & Půjčovna & Výlety - České Švýcarsko.

České Švýcarsko, České nizozemí, Lužické hory – dokonalá trojice zasvěcená klidné dovolené bez davů a ještě k tomu všemu s aktivitami a místy, které děti ocení, kde se rozhodně nebudou nudit. Je samozřejmě zásadně důležité, kde rodina rozbije základní tábor. Penzion Bohemian Cottage je po celý rok vyhledáván pro úchvatný klid, nádherné prostředí i vlídné a přirozené zázemí. Získat tu místo není jednoduché, zájem je opravdu velký. Ale protože Kubicovi jsou především rodina, je období prázdnin zasvěceno převážně rodičům s dětmi.

Z Kamenné Horky v Krásné Lípě se pohodlně dostanete na většinu nejatraktivnějších míst všech tří zmíněných regionů. Ať vyrazíte pěšky, autobusem, vlakem, autem nebo třeba na sněžnicích, a to doslova jakýmkoli směrem, budou vaše děti nadšené. Proč? Tak si to proberme…

Jiskrný sníh, slunce nehřeje, ale maluje oblohu na azurovo, vzduch je jak pila a zasněžený úvoz je dokonalejší než ta nejlepší bobová dráha. Stačí sednout na sáňky, nebo sebou plácnout na plastový bob a řítit se dolů a krásně a bez zábran ječet a řvát. To je pak úplně jedno, kolik vám je…

Anebo úplně obyčejné procházky, které jsou tu vždycky neobyčejné. V těsné blízkosti Bohemian Cottage jsou desítky lesních cest, které vás zavedou na místa, kde nepotkáte živou duši, snad kromě několika pejskařů nebo sokolníka, který tu cvičí své dravce. Maškův vrch je jedním z nich. Jít sněhem je totiž tak jiné, krásné a lákavé. A kdyby snad dětem procházka zevšedněla, stačí udělat jednu jedinou nenápadnou kouli… a začít nekompromisní koulovačku.

Je samozřejmé, že vám nikdo nezaručí, že bude sníh – tím už si člověk nemůže být jist ani v Alpách. Karlova výšina, je ale úchvatná, ať jsou počasí nebo roční doba jakékoli. Skalní stěna ukrytá v lese nabízí výhledy do hloubi Českého nizozemí a patří k dalším ze snadno dostupných cílů.

Dokonce ani když se příroda začne tvářit, že jarní prázdniny přece patří do jara a po sněhu není ani památky, zavedou vás lesní cesty na neuvěřitelná místa. A protože k mnohým z nich ani nevedou turistické značky, může se vám stát, že odbočíte na nenápadnou úvozovou cestu a z ničeho nic se před vámi otevře až pohádkový horizont a vy budete ohromeně hledět na celé České i Saské Švýcarsko a v dálce vám bude důstojně kynout sama královna Milešovka.

Že musí mít procházka nějaký slíbitelný a v důsledku také ohromující cíl? No tak to se vydejte údolím Vlčího potoka z Brtníků k proslulým ledopádům. Ty nevznikají v závislosti na silných mrazech, naopak, tvoří se často překvapivě i při mírné zimě, protože voda z tajícího sněhu stéká po hraně skal a pomalu zamrzá a vytváří rampouchy a ledové kaskády až neskutečných velikostí a barev. A vezmete-li děti do jeskyně za ledovou oponou a necháte slunce, aby se za vámi dobývalo, bude to jednoduše nezapomenutelné.

Buďme ale optimisté, k zimě patří sníh, nekonečné pláně a jasné obzory. Kdo nikdy neměl na nohou sněžnice a nešel zasněženou loukou, ten neokusil zázrak chůze po vodě. Na tomhle úchvatném místě, na lukách táhnoucích se k sedlu mezi Studencem a Lipnickým vrchem, kde je téměř s jistotou možno zahlédnout obrovské stádo laní s několika statnými jeleny, potkává se České Švýcarsko s Lužickými horami a v téhle hraniční zemi nikoho můžete natrefit… třeba i na strašidla.

Nevěříte? No, to tedy budete opravdu překvapeni, až se před vámi z ničeho nic vztyčí stařešina zdejších strašidel, sám Hejkal. No ano, jste v zemi legend a pohádek a dětskou fantazii tu docela nic nebrzdí. A přijmete-li dětská pozvání do světa nádherných nepravděpodobností, budete překvapeni, že je to vlastně ještě pořád i váš svět.

A teď to trochu rozjedeme – dáme si Krásnolipský dětský trojboj. Tahle štreka je vyzkoušená a prověřená, stačí se po ní vydat. Začíná na Vlčí Hoře, v bývalé škole, kde dnes sídlí návštěvnické centrum firmy Nobilis Tilia, která v přilehlé manufaktuře vyrábí přírodní kosmetiku. Tady, v půvabné prodejně plné vůní, mohou maminky v klidu čichat a vonět a zkoušet a prubovat, tatínkové sedět a sledovat cvrkot – a děti?

Těch se tu ujmou místní víly, které je uvedou do říše vůní a jejich významů. U zcela speciálního toaletního stolku si tu děti vyrobí svůj vlastní a originální parfém. A nemyslete, že to baví jenom holky! Kluci to většinou pojmou jako vědeckou disciplínu. Radost z flakónu ukrývajícího vůni jen pro ně mají zaručeně všichni.

Plni voňavých zážitků přesuneme se teď na náměstí do Krásné Lípy, kde už na nás vlídně pomrkává čokolatérie Mana. Koupit si tu báječnou horkou čokoládu nebo nějakou čokodobrotu, to umí každý. Mana ale nabízí kromě prodejny ještě i čokoládovou dílnu, a do té zamíříme. Tady si děti vyzkoušejí práci s čokoládou a vyrobí si čokovzpomínku – třeba lízátko nebo čokoládový suvenýr s motivem některého z turistických cílů.

Je to trochu alchymie, ale především zábava. I ta největší třeštidla se tady propadnou do vážného tvůrčího soustředění. Nakonec je třeba hotové dílo uložit, aby mohlo ztuhnout. A čekat. Cože? Čekat? To přece děti nesnášejí! Žádný strach – jen pár desítek metrů odtud je čekárna vážně k pohledání!

Dům Českého Švýcarska nepřehlédnete. V jeho přízemí a suterénu vás čeká hravá a interaktivní expozice, kde je sice možné hodně se dozvědět, hlavně se tu ale děti doslova vyřádí – a čokoláda může v klidu tuhnout. Je libo rozhlednu pod střechou?

Dá se tu bádat, zkoumat, objevovat…

…stejně jako pronásledovat jezevce až do jeho tajemné nory. Čokoláda zatím ztuhla do dokonalého tvaru a nadšené děti hrdě třímající své výrobky logicky dostávají chuť na něco dobrého, kteroužto touhu je možné uspokojit hned v sousedním domě řečeném U Frinda, kde útulná kavárna nabídne báječné polévky i dorty a zákusky. Půl dne uteklo jak voda – zážitků ale bylo vážně do foroty.

Dostaví-li se chuť na výpravu do vzdálenějších míst, je možností další fůra. Tak třeba Tiské stěny, to je zaručené dobrodružství. Najdete tu cokoli si přejete – skalní ulice i náměstí, skály nejroztodivnějších tvarů a ještě podivnějších jmen, stezičku po samém okraji skalní stěny, žebříky i nekonečná schodiště. A pozor na skřítky! Těmi se to tu jen hemží, a jak jsou záludní! Nasypou vám do kapsy bludné koření a už se ze skal nevymotáte!

Pokud se ale vymotáte z Velkých Tiských stěn, čekají vás ještě ty Malé. Ty začínají výstupem na jednu z nejkrásnějších vyhlídek v regionu. No, zkuste tohle trumfnout! Dole je labyrint menších skalek a skalisek, kde po pravdě není kam spadnout, a tak se tu děti nadšeně rozeběhnou, aniž jim co hrozí.

Když se pak s námi za všechny skalní tvory a potvory rozloučí důstojný Hřib, je jasné, že tenhle výlet stál za to. Z penzionu je to sem zhruba hodinku, a nic podobného široko daleko nenajdete.

Zážitek zcela onačejší čeká na děti naopak doslova za rohem, v malebné Doubici. Tady se na rozlehlém prostoru za Starou hospodou do všech stran rozebíhají dřevěné sochy, tajemné hrady, sluje a prolézačky, je to tedy vážně všehochuť spíše pro otrlé dospělé, ale děti tyhle věci neřeší – ty něco buď baví nebo ne. A tohle Obludárium je na beton nudit nebude.

Výlet do Doubice – podaří-li se vám děti dostat z předešlé atrakce – může pokračovat do míst velmi neobvyklých. Konkrétně pak k Úzkým schodů, které věru dělají čest svému jménu. Korpulentnější osoby tu mívají i problém, zato děti šplhají skalní puklinou po žebřících jako veverky. Pravda, je-li metr sněhu a mrzne až praští, není radno tuhle cestu skalami pokoušet, ale v mírnějším počasí je to nápad senzační.

Pro mnohého vnitrozemce je překvapující, jak samozřejmé je tu ocitnout se, často i nečekaně, v sousedním Sasku a Horní Lužici. A vydat se sem s jasným cílem je ještě lepší nápad. Je tu toho tolik k prožití. Třeba veskrze dobrodružná cesta parním vlakem v historických vagónech až do stanice Oybin.

Z nádraží vede cesta vzhůru, k romantickým a tajemným zříceninám hradu a kláštera. Ocitnout se v gotické katedrále, jejíž strop tvoří samo nebe… Jak často něco takového zažijete?

Z nádraží vede cesta vzhůru, k romantickým a tajemným zříceninám hradu a kláštera. Ocitnout se v gotické katedrále, jejíž strop tvoří samo nebe… Jak často něco takového zažijete?

Vraťme se ale do Českého Švýcarska. Mezi Jetřichovicemi a Rynarticemi je totiž místo, které je při putování s dětmi jednoduše povinné. Slavná Trpasličí skála se skalními skřítky a nebohou vdovou, kterou pidimuži zachránili, když uvízla ve skalní průrvě, je atrakce stará už bezmála dvě stě let. Vytesal ji místní kronikář, písmák a taky trochu podnikatel Eduard Vater. Jistě by byl rád, kdyby mohl slyšet výskot dnešních dětí, protože hledání a hlavně nacházení dalších a dalších mužíků se v tichu vážně neodbývá.

Být v Jetřichovicích a nevystoupat na Falkenštejn, to by nemělo logiku. Slavné Jetřichovické vyhlídky totiž mohou být ve sněžné zimě dost těžko přístupné (není-li sníh – hurá na ně!), zato k pozůstatkům hrádku Falkenštejna se dostanete kdykoli. Havraní skála je odtud jednoduše impozantní a pohled na ni se neomrzí ani posté.

Z Jetřichovic k říčce Kamenici, to je další bezmála povinný výlet. Mlčící řeka zachumlaná do sněhových duchen je totiž tak jiná než zpívající rozmarný letní vodní tok, že rozhodně stojí za to projít se kolem úchvatné Jetřichovické Bělé až k jejímu ústí do Kamenice a ještě o kousek dál, protože o to, co se ukrývá za mohutnou skálou, o to prostě své děti ochudit nesmíte.

Dolský mlýn. Nejpohádkovější místo v zemi. Však už se tu taky natočilo pohádek. Až se zdá, že tu pár těch čertů někde prostě muselo zůstat a po v mlýně večerech mastí karty s Kamenickým vodníkem.

Co říkáte? Že mám dát pokoj s čerty, ti že ve vás vzbuzují potřebu tepla? Tak se pojďme ohřát! Doslova pár kroků od penzionu budou děti valit oči na živého kováře v opravdické kovárně. Kovář Míla jim rád ukáže, jak se rozpaluje výheň, jak se buší perlíkem i kovářským bucharem a vy budete spolu s dětmi ve vedlejší Stodole žasnout nad galerií kouzelných andělů, svícnů, ptáků, ryb i dalších triumfů lidské kreativity.

Kde by tak ještě mohlo být teplo a přitom se tam daly zažít věci kromobyčejné… Inu, přece ve sklárnách. A že jich tu je! Co si takhle zajet do Kunratic u Cvikova do sklárny Jiřího Pačinka? Proč? Třeba kvůli kouzelné zahradě, která naplno rozkvétá i v zimě, protože sklo nevadne ani v tom největším mrazu.

V teple, ba horku sklárny si pak děti mohou vyzkoušet leccos z umění mistrů sklářů. Kdo by odolal…

Jen o kousek dál, v Lindavě, nejdelší vesnici světa (aspoň mi to tak vždycky připadalo), pod tajemným vrchem Ortelem, najdete zase sklárnu Ajeto se sklářskou krčmou a sklářským provozem, který je možné sledovat z vyhlídkového ochozu. Samozřejmě je nutné zajet sem po ránu, v době, kdy skláři pracují.

I tady uvidíte věci, nad kterými vám bude rozum stát. Děti povětšinou zcela bezprostředně žasnou nad tím, co skláři dokážou s horkým sklem, jak se jim pod rukama rodí nejkřehčí z křehkých krás.

Zas o pár kilometrů dál, v Novém Boru, ve sklárně Novotný, na vás čeká kromě galerie a prodejny také velmi slušná restaurace, jejíž největší přednost ale nespočívá v umu kuchařů, nýbrž v tom, že zatímco debužírujete svíčkovou, díváte se obří prosklenou stěnou přímo ke sklářským pecím.

Klidná síla. Řád. Mistrovství. Nápaditost. Na to by člověk koukal donekonečna, protože umí-li kdo něco dokonale, je to strhující a návykové.

Jenomže, znáte to. Dospělý by se sice vydržel dívat hodiny, ale děti musejí mít neustále vzruch, změnu, něco nového, něco jiného… Jen žádná nuda! Tak pojďme zase ven, třeba do nejdelší aleje Českého nizozemí vedoucí z Krásné Lípy do zaniklé vesnice Skřivánčí pole.

Třeba tu budeme mít štěstí na červenku nebo na káně, krkavce, datla… (Foto Václav Sojka)

… či dokonce na stádo srnek, ustrašeného jezevce nebo lišku hledající na lukách něco k snědku. To se dětem v městském parku nejspíše nepoštěstí – a tady je to skoro běžná věc.

Pokud jste překvapeni, jak pestrá je nabídka toho, čím zaujmout a zabavit děti na jejich jarních prázdninách, nechte si překvapení raději na později, protože teď se vydáme na temena kopců a po schodech vystoupáme k vyhlídkovým ochozům nesčetných rozhleden. Tohle je jedna z nejkrásnějších, kamenná rozhledna na třetím nejvyšším vrchu Lužických hor, Jedlové.

Uznejte sami – není to krasavice? A to vedle ní ještě celoročně funguje příjemná restaurace. Teď si možná říkáte – a stojí za to drápat se až nahoru? Tak sledujte…

Já myslím, že to za to stojí svrchovaně.

Za všechny rozhledny, co jich v okolí je, pojďme se podívat ještě na dvě. Vy se ale můžete vydat i na Děčínský Sněžník, Dymník, Tanečnici, Weifberg… a to ještě hezkých pár rozhleden otevírá až na letní sezónu. Země rozhleden, prostě. Takže nejprve Vlčí hora.

Ta je krásná, ať je sníh či není.

Je v kraji nejstarší a výstup k ní není vůbec složitý, jedno krátké ostré stoupání – a jste tam. A výhled?

Bez komentáře.

Kolem Studence už jsme se motali. Tak proč se nevydat až na vrchol a nezdolat točité schody rozhledny vedoucí k dalšímu výhledu, který se vryje do duše a nadchne i tak cynické tvory, jakými bývají děti, natož pak výrostci a puberťáci. (Foto Václav Sojka)

A při sestupu obezřetně! Zahlédnout na kamenných mořích Studence stádo kamzíků není nic mimořádného – vždyť jich tu v současnosti žije už na dvě stě padesát jedinců. (foto Václav Sojka)

Doporučovat jiřetínskou křížovou cestu… no, to je snad i zbytečné. Ostatně tuhle cestu jsme už ve

Škapulíři jednou absolvovali. Jenomže v létě. A zima je velká grafička a malířka.

Dojít až na Tolštejn, to je dvojí zážitek. Jednak z nádherné cesty samotné, a potom – terasy vybudované ve zříceném hradu, to sice není vysloveně rozhledna, ale výhledy jsou odtud zase velkolepé.

Přestože výčet ani zdaleka není úplný, je čas vydat se na poslední procházku zasněženým lesem.

Slunce sice pozvolna sílí, ale večery jsou pořád ještě hladové a přicházejí dřív, než by si člověk přál. Ale večery tady… hm, to bývá mámivé dobrodružství světla a tmy, mlhy a stínů, pozemskosti i toho, co nás přesahuje. (foto Václav Sojka)

Tak přijeďte. Zavolejte, napište, zajistěte si jarně prázdninový pobyt a nabídněte svým dětem věci, o kterých se jim třeba ani nesnilo. Protože… jak dlouho ještě budou dětmi? Ach, daleko kratší dobu, než bychom si přáli my i ony. A, dovolíte-li jednu osobní zkušenost, není v životě lidském nic silnějšího, krásnějšího a smysluplnějšího, než když vám vaše odrostlé dítě jednou řekne: „Měl jsem krásný dětství. Děkuju.“

Za idylku, vlídné přijetí a kopec zážitků, Irena a Aleš Kubicovi. A to je, věřte, zaruka velmi pevná.

napsal: Rostislav Skřivánek

The post Zimní prázdniny v Českém Švýcarsku first appeared on Bohemian Cottage - Ubytování & Wellness & Jóga & Půjčovna & Výlety - České Švýcarsko.

Pro děti jsou zde malé i velké skalní masivy připomínající dle fantazie cokoliv. Okolí Grieselova rybníku s bývalým mlýnem (nyní hrozně vypadající budova), Rusalčina jeskyně, mosty a mostíky a samozřejmně lákavá řeka plná kamení a života.

Tip:
Jestli děti vydrží, můžete udělat okruh přes Rynartice (7 km, kousek na horu po modré a polesní cestě přes Kamenný úvoz do Jetřichovic ) a nebo se vrátit zpět po stejné cestě.

The post Tip na podzimní výlet: Šustící a šplouchající Pavlínino údolí first appeared on Bohemian Cottage - Ubytování & Wellness & Jóga & Půjčovna & Výlety - České Švýcarsko.

Růžová je malá obec s hodně podstavkovými chalupami na okraji obce a s kostelem sv. Petra a Pavla uprostřed. Kilometr od obce doporučuji navštívit moderně spravovaný styl rozhledny Růženka (nejlepší rozhledna roku 2018). Galerie Dokořán a ruční výrobu mýdla ve firmě Rubens si také nemůžete nechat ujít. A jestli máte hlad, běžte do farmy Růžová, prodávají zde sýry a nebo se zastavte v restauraci U kostela. Pro děti v letních měsících je na okraji obce směrem na Janov postavena indiánská vesnice Rosehill. Půjdete-li po žluté dorazíte okolo Růžového vrchu do Dolského mlýna. Nebo na opačnou stranu dorazíte do Arnolnic a na Labskou stráň (Farma Hampla, výborný sýr)

The post Růžová first appeared on Bohemian Cottage - Ubytování & Wellness & Jóga & Půjčovna & Výlety - České Švýcarsko.

Tuhle mě oslovila mladá žena s nápadným přízvukem, evidentně cizinka, a prý: „Kudy se jde do
toho Křišťálového údolí?“ Přetěžko vysvětlit. KŘIŠŤÁLOVÉ ÚDOLÍ neboli CRYSTAL VALLEY je totiž
hodně rozsáhlé území. Začíná u Kamenického Šenova (a klidně by mohlo už v Chřibské) a
pokračuje dalších sedm desítek kilometrů vzdušnou čarou až do Harrachova. Rozum tedy dá, že
to není jedno reálné údolí, ale, podobně jako třeba Silicon Valley v Kalifornii, území propojené
fenoménem, v tomto případě sklářstvím a sklem vůbec. Najdeme tu nejvíc sklářských a
bižuterních firem na světě.

Jde o řetězec sklářských hutí, designových ateliérů, muzeí, galerií, ale třeba i sklářských škol.
Všechny samo sebou, fungují i samostatně, i když některé z nich teprve zapojením do projektu
Křišťálového údolí rozhodly se otevřít i veřejnosti. Několikrát do roka proběhne víkend, kdy se lidé
mohou podívat i tam, kam se jinak nedostanou. Třeba do soukromých ateliérů sklářských
umělců, často doslova k nim do obýváku. Vyčíhat si takový víkend je vybraná rozkoš labužníkova.
My s mou Radunkou zvládáme i šest cílů za den – a žijeme z těch zážitků pak ještě dlouho. No, a
když někdo do Křišťálového údolí zabloudí v jiném termínu, pořád mu zbývá hafo míst s jasně
deklarovanou otvírací dobou. Přijměte tedy škapulířské nahlédnutí, průlet několika
pozoruhodnými místy Křišťálového údolí. Komplexní informace včetně termínů víkendových akcí
hledejte na crystalvalley.cz, respektive www.facebook.com/visitcrystalvalley/. A
až budete na webu Crystal Valley, nezapomeňte mrknout do sekce Příběhy. Najdete tu moje
vyprávění o uzlových bodech fenoménu sklářství na severu Čech.

Začněme netradičně – tím, co v Křišťálovém údolí není (ale býti by mělo). Od té doby, co projekt
převzal Liberecký kraj, ušlo Crystal Valley úžasnou cestu a udělala se skvělá práce. Jednu
nevýhodu to ale přece jen má – hranice kraje staly se i hranicí Křišťálového údolí. A tak nejstarší
kontinuálně fungující sklárna ve střední Evropě, ta v Chřibské (1414), zůstala mimo. Nojo,
řeknete si, ale provoz sklárny byl přece v roce 2007 ukončen, samo sebou, že z ekonomických
důvodů. Tak co bychom tam asi viděli…

Jenomže ono se blýská na časy. Snahy o oživení sklářství v Chřibské se nejviditelněji projevují
pořádáním Sklářských slavností. Proslýchá se i leccos o vytvoření muzejní hutě v rekonstruované
faře u kostela sv. Jiří a třeba ani ta sklárna nezůstane úplně pustá… Tak jako tak – pominout
Chřibskou v historii sklářství na severu Čech prostě není možné. (A navíc – Chřibská je kouzelná

obec, kterou stojí za to prochodit a objevit tu třeba kaskádu vodopádů, nebo louky plné
vstavačů, úchvatnou lidovou architekturu…) Foto Ivo Šafus

Druhým chybějícím fenoménem je Šluknov, který na sklářskou mapu uvedl ojedinělý sklářský
kumštýř JAN FRYDRYCH, když se tu usadil v nádherné vile zvané art, kterou zachránil před
zánikem.

Na jeho díla natrefíte v prestižních muzejních sbírkách po celém světě, včetně třeba
Guggenheimova muzea, a kdyby vás pozvala na návštěvu některá ze světových celebrit –
kupříkladu Elton John, princ Albert Monacký nebo manželé Clintonovi, jistě by se vám taky
pochlubili díly Jana Frydrycha.

Tak – dosti o tom, co v Křišťálovém údolí není, pojďme k té spoustě úžasných míst, která tam
jsou. Není ambicí tohoto dílu Škapulíře, pokrýt vše. To by musel být opravdu hodně nadívaný.
Soustřeďme se na (některá) místa v dosahu Krásné Lípy, respektive Kamenné Horky, ještě
přesněji penzionu Bohemian Cottage. Nejblíž je Kamenický Šenov. Tady by středem našeho
zájmu logicky bylo SKLÁŘSKÉ MUZEUM, které se zaměřuje na ryté a broušené sklo od 17. století
do současnosti. Probíhá tu ale rekonstrukce a znovuotevření muzea zatím není časově
specifikováno.

Kamenický Šenov je ale i tak velmi pozoruhodné město. Určitě stojí za to zajít se podívat do
nejstarší fungující sklářské školy na světě – STŘEDNÍ UMĚLECKOPRŮMYSLOVÉ ŠKOLY
SKLÁŘSKÉ. Byla založena už v roce 1856 a dodnes vychovává sklářské designéry.

Uspějete tu i pokud právě není škola zapojena do některé akce Křišťálového údolí. Přístupná je
školní galerie, obchod s díly studentů a po dohodě je možné nahlédnout i do školních dílen a
ateliérů a sledovat studenty při práci.

O hodně smutnější, ale mimořádně zajímavá, je i procházka k Eliášce. Patrně nejslavnějším
zdejším sklářským podnikatelem byl totiž Eliáš Palme, který kamenickošenovské lustry proslavil
po celém světě. Když v poslední den roku 1893 zemřel, převzali firmu jeho synové, kteří Na
Skřivánku vystavěli v roce 1905 nádhernou secesní budovu továrny, které se dodnes říká Eliáška,
ale ve své době jí zdejší přezdívali i Zámek.

A přestože je už jen vrakem, je pořád čímsi úchvatná. O její záchraně se mluví už desítky let. Zub
času ale nadále chroustá cihlu po cihle.

Pořád málo? Tak se vydejte po Palmeho sklářské stezce. Začíná na kamenickošenovském
nádražíčku a prochází celým městem.

Součástí Kamenického Šenova je i Prácheň. Tady budete míjet jeden z největších turistických
magnetů Česka, legendární Varhany, přesněji Panskou skálu, spektakulární důkaz sloupcové
odlučnosti čediče. Jen o pár set metrů dál pozorný poutník dohledá dům s ateliérem, Studia
BYSTRO DESIGN.

Autorská dvojice Dagmar Pánková a Leoš Smejkal letos slaví dvacet let společné tvorby. Při
akcích Křišťálového údolí tu bývá možné vyzkoušet si Tiffany techniku, broušení skla a především
obdivovat vybraná díla. A to je, věřte, velký zážitek.

Tady, jako ostatně kdekoli jinde v Křišťálovém údolí, zůstává laikovi (a často i odborníkovi) rozum
stát nad ohromující kombinací talentu, kreativity, zkušenosti a využití technologií.

Některá díla jsou vysloveně intimní, člověku tak blízká, že odchází s potřebou být takovou krásou
obklopen a denně se jí dotýkat.

Přestože je Křišťálové údolí tak rozsáhlé a dlouhé, od skláři ke skláři to tu nebývá víc než čtvrt hodinky. Do Nového Boru z Práchně dojedete ještě dřív. Hned na kraji města, ve svahu Borského vrchu, stojí monumentální art deco vila, domov jednoho z nejvýznamnějších sklářských výtvarníků v regionu, někdejšího ředitele kamenickošenovské sklářské školy VLADIMÍRA KLEINA, jehož žáci dnes třímají prapor slávy českého uměleckého skla. On sám mezi ně ale stále patří. Přišel s ojedinělou technikou tesání kladivem a dlátem do skla.

Výsledná díla jsou pak nesmírně exkluzivní a mají mimořádný, nezvyklý účinek.

Lícová strana vyleštěná, rubová hrubá, tesaná. Výsledek ohromující. Světlo v téhle barevné rybě
zjevuje podivuhodné a omamné tvary a barvy…

Úchvatné je třeba tohle poměrně nové vejce. U téhle plastiky se vyplatí stát třeba celý den.
Každou chvíli se mění. Vladimír Klein to začal, světlo to dokončuje a metamorfuje.

Je to vlastně ohromná výsada, moci, jako úplně cizí člověk, vejít k umělci do ateliéru a povídat si
s ním o jeho příběhu, jeho tvorbě, jeho inspiraci. V případě Vladimíra Kleina je to povídání tak
přirozené, až máte po chvíli pocit, že se znáte dlouhá léta. Báječný člověk.

Na novoborském náměstí, v barokním domě s mansardovou střechou, který v roce 1804 nechal
vystavět významný novoborský obchodník se sklem sídlí SKLÁŘSKÉ MUZEUM. Dozvíte se tu o
stylovém i technologickém vývoji skla ze severu Čech, potkáte tu sklo malované, ryté, hutně
tvarované i broušené, a ještě nahlédnete do expozic historických sklářských dílen.

Vedle moderních výstavních prostor tu na vás čekají i expozice umístěné v přirozených
prostorách historického domu. Jedním si ale můžete být jisti už teď – sklu, především sklu
uměleckému, to sluší všude.

Nový Bor je město skla, to budete vnímat na každém rohu. Až přijdete do areálu NOVOTNÝ
GLASS, nebudete vědět, co dřív. Můžete se tu třeba najíst v restauraci s komfortním výhledem do
sklářské hutě.

Při debužírování a popíjení je tu možné sledovat chlapy s píšťalami, kteří vdechují sklu roztodivné
tvary přesně podle přání umělců, kteří si už dávno zvykli, že jim mohou důvěřovat, že tady se
může zrodit i to, v co nedoufali, že je možné.

Na novoborské hlavní třídě potkáte i velmi nenápadný obchůdek seskupení NATĚLO – ŠPERKY.
Tady jsou k mání skleněné šperky čtyř sklářských kumštýřek – ŠÁRKY BARTKO, KAROLÍNY
KOPŘIVOVÉ, EVY RANŠOVÉ a BOHDANY VYDROVÉ. Jsou úžasné, originální a nesmírně nápadité.
Kam to ale nosit – řeknete si možná. Malý příklad – moje žena velké šperky miluje a nosí je úplně
běžně do práce. No hele… (Tenhle je od Bohdany Vydrové.

A tenhle zase od báječné Karolíny Kopřivové – za tím jsme se dokonce vypravili k paní Kopřivové
do ateliéru. To je právě na Křišťálovém údolí skvělé – tady na vás nikdo nedělá ramena a ofuky,
tady jsou kumštýři vaším zájmem potěšeni a rádi vám představí, co dělají.

A tenhle zase od báječné Karolíny Kopřivové – za tím jsme se dokonce vypravili k paní Kopřivové
do ateliéru. To je právě na Křišťálovém údolí skvělé – tady na vás nikdo nedělá ramena a ofuky,
tady jsou kumštýři vaším zájmem potěšeni a rádi vám představí, co dělají.

A ještě jednu novoborskou krásu nesmíte minout. Skleněný dům. Ten je součástí sídla firmy
LASVIT. Jde o unikátní propojení tradičních roubených staveb, ve kterých skláři pracovali už
v baroku a současné architektury využívající materiál, o kterém celý tenhle Škapulíř je.

Jen tak na okraj, do Nového Boru je to z Krásné Lípy půl hodinka autem. A úplně stejně daleko je
to i do Kunratic u Cvikova. Tady je Pačinkovo. Míním tím, že tady sídlí firma PAČINEK GLASS
uměleckého skláře JIŘÍHO PAČINKA. Sem se můžete vydat po celý rok, prohlídky hutě, skleněné
zahrady i kostelní galerie tu probíhají pravidelně. Součástí hutě je i rozsáhlá prodejna, kde si
můžete koupit sklo v opravdu nezvyklé škále a záleží jen na tom, jaký máte vkus. Já kupříkladu
miluju Pačinkova mořská těžítka.

Přepestrá je i Skleněná zahrada obklopující huť. Ta se, navzdory neměnnosti skleněných plastik,
proměňuje měsíc od měsíce tím, jak tu se sklem spolužije příroda, slunce, mraky, déšť…

Hned v sousedství hutě stojí kostel Povýšení svatého Kříže, který byl přeměněn na galerii
Křišťálový chrám. Už jsem tu viděl několik výstav a vždycky to bylo pozoruhodné.

Sakrální prostředí vytváří skleněným artefaktům nezvyklou a velmi podmanivou platformu

Vydat se do oblasti Sloupu v Čechách a sousedního Svojkova je dobrý nápad tak jako tak. To kdo
neviděl a nezažil, nebyl v Lužických horách. Úžasná místa: skalní města i hrad, mysteriózní
Modlivý důl, rozhledna, báječná restaurace Na Stráži, zřícenina hradu, neuvěřitelné vyhlídky –
ale o tom až v některém z příštích Škapulířů. Pořád se pohybujeme do tři čtvrtě hodinky od
Krásné Lípy. Na konci Svojkova nás čeká další klenot Křišťálového údolí – Sklárna HAIDL A SYN.
Sklářství se od nepaměti odehrávalo v rodinných klanech, křehkou krásu vytvářely sklářské rody.
Dnes už to tak samozřejmé není – přimět potomky, aby zahořeli pro vášeň předků není tak
snadné. Tady to ale funguje dokonale.

Otec a syn Haidlovi se zaměřují především na repliky středověkého skla, hodně také
spolupracují s filmaři. Na sklenici jedna po druhé kanou žhoucí skleněné slzy a stávají se
typickými „výrůstky“ středověkých pohárů. K čemu byly? Možná, aby se sklenice mastnýma
rukama lépe držely a neklouzaly, možná, aby dekorativní prvky zakryly nedokonalost sklenice.
Žhoucí sklo v tekutém stavu je nepředstavitelně krásný materiál.

I tady je součástí sklárny malá prodejna. Zajdete-li sem ve všední den dopoledne, uvítají vás a
nechají sledovat svou práci. A ze sortimentu sklárny si vyberete dost snadno.

Snadno se dopravíte i do Lindavy, kde vyhledejte jednu z nejslavnějších a nejnavštěvovanějších
hutí – AJETO. Ani tady nemusíte čekat na akci Křišťálového údolí, jsou tu připraveni provést vás
po samotné huti – v pracovní době sklářů samo sebou.

V časově bohatším rozpětí pak můžete zajít do protější Sklářské krčmy…

…kde se dá vyzkoušet, zač je toho foukačský loket, trochu korálkovat, ukojit hlad i žízeň,
posedět…

… a pak se vydat do zahrady plné vody, skla, volně pobíhajících nutrií, klidu a přírodních krás.

Do půvabné vesničky Slunečná je to zas jen pár kilometrů. Jde o tak trochu utajené místo, vede
sem úzká silnice, o které můžete mít chvílemi pocit, že vás nejspíš nikam nedovede. A pak jste
najednou v kouzelném hnízdě obklopeném posledním výběžkem Českého středohoří a zvlněným
předhůřím Lužických hor. Stojí tu dům plný lásky a skla.

Sem se opravdu dostanete jen při akcích Křišťálového údolí – leda byste měli zájem eminentní a
požádali o návštěvu pozoruhodného tvůrce, který tu žije a pracuje. RICARDO HOINEFF je
Brazilec, který se, okouzlen českým sklem, usadil opravdu hodně daleko od pláže Copa Cabana
a stal se jedním z nepostradatelných v komunitě zdejších sklářů.

Ricardovy mohutné plastiky ohromují, strhávají, okouzlují.

Tak třeba tahle dračí hlava je prostě úchvatná.

To ovšem neznamená, že Ricardo nedokáže pracovat i s menšími formáty. Tady dokázal zcela
originálně zhmotnit srdce skla, které se mu v životě stalo osudným.

To ovšem neznamená, že Ricardo nedokáže pracovat i s menšími formáty. Tady dokázal zcela
originálně zhmotnit srdce skla, které se mu v životě stalo osudným.

Putování snadno dosažitelnými místy Křišťálového údolí zakončíme v Jezvé, vesnici nedaleko
Horní Police či Žandova. Pozor – to neznamená, že by v okolí nebylo sklářských pozoruhodností
víc – jen by tenhle Škapulíř byl neúnosně dlouhý. Pojďme se tedy vypravit do rodinné sklárny
manželů ZLATOHLÁVKOVÝCH, na kterou se doptáte (leckde po světě) jako na EVPAS GLASS.

Tohle je zase trochu něco jiného – užitkové sklo ve všech myslitelných podobách, neboť, jak nám
majitelé prozradili, prodávají do celého světa a co země, to jiný vkus, jiné zvyky při pití, jiná
posedlost designem.

A tak tu potkáte skoro všechno – od klasických a zděděných designů přes nové dekory až po
nečekané a zcela originální vzory.

Na akcích Křišťálového údolí tu otevírají dílny, ve kterých si návštěvníci zkoušejí kresbu na sklo,
broušení i další techniky. Pro některé je to první zkušenost se sklem, jiní uvítají možnost
prubnout něco, co je možná jednou čeká jako profese nebo poslání. Kupříkladu tahle studentka
kamenickošenovské sklářské školy… Ale tu my přece dobře známe! Tu snadno potkáte
v Bohemian Cottage, patří sem. Ema Kubicová.

Ono je tu od koho opisovat, místní mistři malíři a rytci rádi poradí, předvedou, inspirují…
Kovidový stín je pryč. Skláři už si nezoufají, už nepláčou, už se zase smějí. A ten smích se rozléhá
od Chřibské až k Harrachovu.

Pokud vás Křišťálové údolí chytne, nebudete vědět, kdy s křehkým putováním skončit. Možností
je nepřeberně – stačí si naklikat stránky www.crystalvalley.cz – a máte cílů na několik let. Třeba
skleněný žebřík ve věži libereckého muzea, nebo UNESCO perle v Poniklé, jablonecké Muzeum
skla a bižuterie, celá oblast Železného Brodu, harrachovská sklárna rodu Novosadů… Dost,
nebo zase začnu sázet další fotky. Tak šťastnou křišťálovou cestu!

Autor: Rostislav Křivánek

The post Crystal Valley – Cestou křehké krásy first appeared on Bohemian Cottage - Ubytování & Wellness & Jóga & Půjčovna & Výlety - České Švýcarsko.

Z Lipové okolo zámku až na piknik u kaple sv. Jáchyma

Zaparkujte před místní samoobsluhou, před místní školou. Po modré pak okolo informačního centra (vzorový podstávkový dům) směrem k Zámeckému rybníku. Překvapí vás jak zrekonstruovaný zámecký park, tak i torzo zámku stále čekající na rekonstrukci. Po hrázi rybníka pak pokračujte po naučné stezce. Hezké i poučné zastavení u mokřadů nejen s kosatci vás určitě zabrzdí. Přes les pokračujte k rozcestníku pod kaplí sv. Jáchyma. Ke kapli a křížové cestě je už jen 200 m. U staré kaple na vás čeká místo jako stvořené k pikniku a také k zamyšlení o minulosti.

Zpět volíme stejnou cestu. Můžete však pokračovat i do Lobendavy nebo do restaurace U Pytláka.

Tip na koupání lom Lipová.

The post Po modré z Lipové first appeared on Bohemian Cottage - Ubytování & Wellness & Jóga & Půjčovna & Výlety - České Švýcarsko.

Lužické Hory, Novoborsko jsou centrem sklářského řemesla v Čechách. Některé sklářské firmy a rodinné firmičky vás „nechají podívat až do pece“. Jejich seznam najdete níže. Pro většinu návštěv je potřeba se objednat předem.

HAIDL A SYN – Svojkov

HOINEFF GLASS ART – Slunečná

PAČINEK GLASS – Kunratice u Cvikova

MUZEUM SKLA – Nový Bor

Sklárna Jílek – Nová Huť

The post Crystal Valley first appeared on Bohemian Cottage - Ubytování & Wellness & Jóga & Půjčovna & Výlety - České Švýcarsko.

Malebná krajina s podstávkovými domy. Pěkné výhledy na Lužické Hory (Lausitzer Gebirge). Pohádkové městečko Oybin v Německu.

The post Výlet na Oybin first appeared on Bohemian Cottage - Ubytování & Wellness & Jóga & Půjčovna & Výlety - České Švýcarsko.

Křížová cesta Brtníky – Kaple svatého Antonína Paduánského – Kaple Panny Marie Karmelské – bylinková zahrada Nobilis Tilia
7 km pěšky zpět možné autobus

TIP: V kapli Panny Marie Karmelské na Vlčí hoře se hrají na Bílou velikonoční sobotu Pašije

The post Oživlé sakrální památky first appeared on Bohemian Cottage - Ubytování & Wellness & Jóga & Půjčovna & Výlety - České Švýcarsko.