České Švýcarsko, Lužické Hory a Labské pískovce a jejich úzké silničky mezi údolími, skalami nabízí skryté překvapením pro gravel cyklisty. Přímo z Cottage můžete vyrazit kratší i delší  okruhy po zpevněných cestách.

Pár tipů na okruhy: 

Z Bohemian Cottage k Lužickým jezerům
Download gps trasy
délka: 120 km , výškový profil 1177m

Určitě si na tuto cestu vezměte plavky. Budete mít 2 možnosti si zaplavat průzračně čistých Lužických jezerech (Bezdorfer see a Olbersdorfer see ). Několik možností stravování, např. historickém městě Zittau.

Cesta přes celé 2 národní parky
Download gpx trasy
délka 72 km, výškový profil 756m,

Projedete z východu na zápd až k Labskému kaňonu do lázeňského města Bad Schandau. K Labi je to samozřejmě z kopce. Zpět přes Hřensko a Malou Pravčickou bránu. Možnost stravování: Mezní louka U Fořta

Cesta údolími Národního parku České Švýcarsko
Download gps trasy
délka: 35 km , výškový profil 518 m

Jak už název napovídá, trasa vede údolím skal: Kyjovským údolím, Táborovým dolem a Českou silnicí až do německého Hinterhermsdorfu. Možnost stravování Na Tokání, Nová perla

autor některých fotografií: Matěj Třešňák, Posedla

Na německé straně vznikl nový projekt RockHead.bike. Na stezky pro garvelisty se napojíte přes jeden kopec a hranici přímo z Cottage.

Příklad trasy níže:

Stačí se tedy u nás zdravě nasnídat a vyrazit.

The post Tipy na gravel okruhy first appeared on Bohemian Cottage - Ubytování & Wellness & Jóga & Půjčovna & Výlety - České Švýcarsko.

Pokud si chcete vyjížďku usnadnit, dovezte si kolo na parkoviště Šébr (Stožecké sedlo). Lze však okruh absolvovat i z Krásné Lípy, Rumburku, Varnsdorfu. Bude to, ale více do kopce.

Ze Stožeckého sedla se vydejte po asfaltové cestě směrem na horu Luž. Přímo nejvyšší horu Luž těsně mineme, kdo však chce tlačit (i nést) kolo na vrchol, odbočí cca po 7 km od startu po červené turistické značce směrem k vrcholu. Kdo už touží po občerstvení, na chatu Luž odbočovat nemusí, je po cestě.

Od chaty Luž pojedeme podél hraničních bílých kamenů na okraj obce Walterdorf. Po modré pokračujeme směrem Krkavčí kameny. Doporučuji ještě navštívit na vyhlídku Nonnenfelsen.

Prudký sjezd do obce Dolní Světlá si můžete zpestřit, odbočkou na přírodní památku Brazilka (odbočka po červené). V obci Horní světlá je několik restaurací, například restaurace Windows (viz. foto). Z Dolní do Horní Světlé je prudké stoupání. Občerstvěte se předem.

Rádi se koupete ve studené vodě? Skvělé. Na zpáteční cestě odbočte po červené k nádrži Naděje.

Zpět na Stožecké sedlo pokračujte po cestě k sousedům až do Nové huti a pak 5 minut po frekventované silnici č.9.

The post Cyklovýlet okolo hory Luž first appeared on Bohemian Cottage - Ubytování & Wellness & Jóga & Půjčovna & Výlety - České Švýcarsko.

Tenhle okruh je atraktivní vlastně kdykoli v průběhu roku, já osobně si ho dávám pravidelně, protože proměny krajiny člověk nejlépe vnímá, jede-li známými místy. Takže, vyrážíme.

Vlastně hned za rohem uděláme první odbočku a v idylickém Lučním baru doplníme tekutiny, projdeme si galerii kovářských a dřevosochařských objektů ve Stodole, posedíme v zenové chýši, prostě zklidníme duši, neboť to nezaškodí nikdy.

Začínat skopcem je vždycky lepší než dokopcem. A to po nás ještě za jízdy dolů z Kamenné Horky pokukuje Krásná Lípa schoulená v bujné zeleni – jedeme-li, jako v tomhle Škapulíři, v pokročilém červenci.

A stačí stočit oči k obzoru a cosi v nás přinutí nohy přestat šlapat, seskočit z kola a chvíli hltat panorama Lužických hor s jejich třemi nejvyššími vrcholy – zprava třetí Jedlová, druhý Pěnkavčí vrch a nejvyšší do mraků vykukující homole, Luž.

Už v údolí Křinice míjíme úchvatnou budovu Schindlerovy pletárny, architektonický skvost srovnatelný významem s pražským Veletržním palácem. Za těmi nesčetnými okny se pořád, už více než 160 let, pokračuje v tradici pletařské a punčochářské.

Když tuhle budovu Hans Richter navrhoval, vědělo se, že to bude ze stavebního hlediska výzva – no, jen se zamyslete nad prosklenými rohy, kde veškerý tlak sbíhajících se stěn nesou zase jen okna…

Jsme v Krásném Buku, součásti Krásné Lípy, která je ovšem starší, než město samo. Nejprve mineme po levé ruce osamělý komín. Stávala tu Jägerova textilka a pan továrník si vystavěl vilu v její těsné blízkosti. Z továrny dnes zbyl už jen komín, vila chátrá, ale stojí. Vyplatí se odbočit k nádherné historické kaménce neboli stírce. Nedivte se, prosím, bude-li tu stát fronta lidí s nádobami, neboť voda stékající do ní je nejen dobrá, ale, jak se prokázalo v pohádkovém světě – živá.

Stačí se ale od stírky otočit a pohlédnout k lesu. Prostor s kruhovým zábradlím kolem tajemného otvoru i zbytky kamenných zdí mate dokonce i zdejší. Zaslechl jsem už leccos, nejčastěji pak, že tu býval amfiteátr. I kdepak – jakkoli si to je dnes těžko představit, stávaly tu dvě obrovské budovy zájezdního hostince Zelený čtvrtek.

No, že vám nelžu! Na historickém snímku vidíte část Jägerovy vily a přes ulici, kde za trojitým kmenem stromu můžete tušit stírku, zmiňovaný Zelený čtvrtek.

Odbočili jsme doleva, do mírného vršku, a teď jedeme údolím říčky Křinice do Dlouhého dolu. Míjíme dvě stě padesát let starou usedlost, ve které je dnes penzion a mezi podstávkovými domy…

…které jsou chvílemi tak krásné a autentické, že má člověk chuť zastavit, zaťukat a na chvíli být jejich součástí sjíždíme na křižovatku.

Tady je na dohled někdejší níťárna v Khaa, dnes Kyjově. Do Nové Perly, jak se dnes objekt jmenuje, si rozhodně udělejte odbočku. Je tu bistro otevřené „do smrti“, probíhají tu výstavy, koncerty, happeningy… Útěšné místo.

Pohled do minulosti Perly je veskrze zajímavý. Jak vidno, níťárna Roberta Salomona vystavěná v roce
1916 jako mechanická přádelna, skárna (skaní je úprava příze, při které se spojují a zakrucují dvě
nebo více nití dohromady) a barvírna, bývala rozsáhlejší, za hlavní budovou stály ještě další
provozovny

Robert Salomon tu zaměstnával více než padesát žen, výroba jela až do roku 1947.

Dnes je už zase radost zajít sem třeba na výstavu. No, a prokoumavše Novou Perlu, vydejme se zpět na křižovatku, abychom mohli začít stoupat Dlouhým Dolem.

Ano, takové to tu je. Budeme sice pozvolna stoupat, ale každý jeden dům tady stojí za rozmazlení očí a potěchu duše. A tenhle kříž? Kříž mlynáře Dominika Marschnera (Dominsmüllers Kreuz) z roku 1800. Mlýn, ke kterému příslušel, sice vyhořel roku 1913, kříž – a dokonce pietně renovovaný – těší ale naše oči dodnes. Má-li kdo potřebu, ať sesedne z koně a poklekne, jako tomu bývalo v dobách minulých.

Údolím Zahradského potoka stoupáme až k místu, kde dříve potok vytvářel rybník. Dodnes je velmi dobře patrné, že tu bývala vodní hladina. Kdoví, třeba se v některém mokrém roce zase začne plnit, a rybník Šiml nebo také Šimlák bude zase tak krásný…

… jako býval před lety. Za tuhle dnes už bohužel historickou fotku děkuju panu Jiřímu Kühnovi, jakkoli on vlastně neví, že jsem si ji do Škapulíře vypůjčil. Tak co říkáte – můžeme tenhle rybník, třebaže je bez vody, považovat za náš dnes první? Já myslím, že ano.

Od rybníka odbočuje modře značená turistická stezka, po níž se lze po pár stech metrech dostat k Schindlerovu kříži i ke krásnolipskými turisty obnovené dřevěné lesní kapli sv. Anny. My se ale jen potěšíme opraveným Henkovým křížem, dříve zvaným Teichklenns Kreuz, tedy Rybniční. Henkův je proto, že ho v roce 1825 nechal vztyčit zdejší domkář Johann Henke.

U téhle podstávkové chaloupky s věčně přítomnými husami začne jediné dosti přísné stoupání na okruhu. To dáme…

No, a je to. Abychom se vydýchali, tak ještě než vjedeme na silnici 265, zabočíme vlevo a dojdeme si prohlédnout vlčihorský hřbitov, neboť jsme právě opustili Dlouhý Důl a vjeli do Vlčí Hory.

Hřbitov je tichý, klidný, krásný. Najdete tu hroby lidí z rodin, které musely po válce odejít, ale i těch, které tu žijí dodnes.

Hřbitov je tichý, klidný, krásný. Najdete tu hroby lidí z rodin, které musely po válce odejít, ale i těch, které tu žijí dodnes.

Tady vládne mír, píše se na portálu se dveřmi, které vedou… No právě. Jinam. Egypťané ve svých
chrámech takovým branám říkali Nepravé dveře. Těmi se vcházelo do světa mrtvých a mrtví tudy
mohli vejít mezi živé. A ten, kdo vchází? Poutník? Každopádně úchvatná socha!

Já myslím, že tenhle obraz z hlavy nedostanete.

Ony i vitráže hrobky jsou nádherné.

Takže ne všechno, co tvořívalo status quo a genius loci Vlčí Hory a vůbec celého Českého nizozemí, zmizelo. Škoda, že další hrobka, kterou na naší vyjížďce potkáme už takové štěstí neměla.

Od hřbitovních vrat zahlédneme nejen nad obcí se zdvíhající Vlčí horu s nejstarší rozhlednou regionu, ale pod ní i manufakturu Nobilis Tilia s výrobními budovami i návštěvnickým centrem vybudovaným z bývalé vlčihorské školy. Tam se rozhodně vyplatí na chvíli odbočit. Je tu prodejna přírodní kosmetiky a aromaterapeutických potřebností, vlídná čajovna, nádherná zahrada s naučnými i ezoterickými prvky – je to další klidné a pozoruhodné místo.

A jsme tedy zpět na křižovatce nad Dlouhým Dolem a dáváme se vpravo, na Skřivánčí pole.

Zanedlouho otevře se nám pohled až neskutečný. Dovolíte-li osobní vsuvku – je tomu už pětadvacet let, co jsem tudy – shodou okolností také na kole – jel poprvé. Spolužačka Jiřinka nás tehdy vedla celou skupinku abiturientů Z Dymníku přes Vlčí Horu a dál, do Kyjovského údolí. Když jsme vjeli přesně na tohle místo, skoro mě ten výhled vyzul z bot. Stál jsem tu, zatímco ostatní jeli dál. Díval jsem se na panorama Lužických hor, louku, krávy, mohutnou podstávkovou chalupu a cosi se ve mně pohnulo. Tady bych jednou chtěl žít, řekl jsem si jen tak, z toho emocionálního přetlaku. Už dva roky tu opravdu žiju, asi tři sta metrů od tohohle místa. Jinak řečeno – nepodceňujte skrytou sílu přání, která vyslovíte. A chvíli se dívejte, je to pohled léčivý.

Žebrácká kaple, jinak ale kaple Panny Marie Pomocné či ještě Hiekeho kaple z roku 1808, nás uvádí do Zahrad. Proč žebrácká? To by byl dlouhý – ale krásný – příběh, který lze dopodrobna číst v úžasné knížce Natálie Belisové Putování po duchovním panství Krásnolipska. Stručně? Daniel Hieke nebyl vlastně žebrákem. Byl to zbožný podivín, asketa, který, jakkoli chudý jak kostelní myš, dostal-li milodar, předal ho dál a sám zůstával s minimem všeho. Ve snu zjevila se mu Panna Maria a on dokázal získat pro myšlenku stavby kaple zasvěcené právě Matce Boží movitější sousedy. Rok po jejím dostavění Daniel Hieke zemřel. Jeho obraz dodnes zdobí průčelí kaple. (A i ten má nádherný příběh uvedený v téže knize).

Jedeme dále a za námi se k nebi zvolna vypíná Vlčí hora. Tady, v lukách, je až nepřípadně krásně.

Jsme na Skřivánčím poli. Křížek z roku 1759 je posledním pozůstatkem osady, která tu bývala. Dvě hospody, zahradnictví, obytné domy… Dnes louky, hájky, alej, šlus.

Ale ta alej, ta tedy stojí za to. Nádherná na jaře, v létě, v zimě a samo sebou nejúžasnější na podzim.

Jet tudy, to je velmi barokní pocit.

Míjíme křížek, který je prolnutím dob. Sokl barokní, kříž se nedochoval, a tak nový, z dílny zdejšího uměleckého kováře. A lidé se tu zastavují, zapalují svíčky… Pečovat o veřejný prostor má smysl. Obrovský.

A už zase Jedlová. To je idée fixe téhle projížďky. Kdykoli zmizí z obzoru, můžeme si být jisti, že se za chvíli zase odněkud vynoří.

Vyhnuli jsme se centru Krásné Lípy a kolem nádražní budovy, která momentálně zažívá velké vzkříšení, se po chviličce jízdy po státovce dostaneme na začátek vozíčkářské turistické trasy. V Česku jich zase ještě tak moc není, o to větší radost z ní lze mít. Otočíme-li se uprostřed louky, zamává nám zdálky Vlčí hora.

Lesy mezi Krásnou Lípou a Studánkou jsou pořád takové, jaké byly. Tedy, ne, že by se tu netěžilo, to se těžilo, ale z cesty to vypadá, že ne. Je tak nesmírně příjemné, jet lesní cestou a nechat se hledat sluncem…

Prameny Křinice neboli Tři studánky. Pramen jakékoli řeky je vždycky energeticky velmi silné místo. A dá-li se jet od pramenů k ústí (což se v případě Křinice dá, ústí je v Bad Schandau, kde se řeka vlévá do Labe), je to jedno z nejhezčích cyklistických dobrodružství.

Pár set metrů za odbočkou k pramenům Křinice se náhle otevře louka, která mi pokaždé připomene Šumavu. Sveřepá nekosená tráva, remízky, houževnaté dřeviny. Krásné místo.

Cyklostezka 3013 (po které už nějakou chvíli jedeme) nás teď zavedla do obce Studánka a my zbystříme, abychom nepřejeli odbočku.

Pravoúhlé odbočení vpravo a už se řítíme vstříc druhému rybníku.

Přírodní rezervaci Světlík dal jméno rybník. Támhle už se třpytí.

Světlík je ovšem také jméno nádherného větrného mlýna na březích stejnojmenného rybníka a to všechno proto, že tady stávala vesnice Lichtenberg. To jméno vzniklo jako pocta rodu Lichtensteinů, což uniklo těm, kteří po druhé světové válce vytvářeli v Sudetech tisíce nových jmen, která musela být za každou cenu česká – a tady se to trochu vymklo, protože Světlík je prostě jen chybný překlad. V polovině 19. století tu stávalo 45 domů, dnes tři. Ještě ve čtyřicátých letech minulého století tu byly obchody, hospoda, pekárna… Kolem roku 1960 byla většina zbylých domů zbořena a osada zanikla.

Větrný mlýn stával v odlesněné krajině, takže Jedlová od něj byla vidět velmi pohodlně, dnes bychom si stoupali na špičky marně. Jde o holandský typ mlýna, jeden z největších v Česku a především jediný s kompletně dochovaným technickým vybavení. Postaven byl v roce 1843, byla u něj vybudována pekárna a mlel až do roku 1945.

Zub času a přičinliví vandalové, to přispělo k devastaci mlýna, přestože byl od 60. let v soukromém vlastnictví. Smysluplná rekonstrukce přišla až v tomto tisíciletí. Pětilopatkové větrné kolo se podařilo zrekonstruovat a naštěstí zcela dochované mlecí zařízení jakbysmet.

Jde bezesporu o jedno z nekrásnějších míst Českého nizozemí. (Tady by se vlastně skoro chtělo napsat Nizozemí .)

Jeden ze tří zachovaných domů stojí v těsné blízkosti mlýna a my se kolem něj vydáme k rybníku, a to nejen proto, že dnes jedeme „rybniční tour“, ale především proto, že jde o místo tak vlídné, klidné a půvabné, že nezajet sem by bylo ochuzení celkového zážitku z výletu.

Už tady začíná ptačí rezervace, za níž budeme putovat i dál. Když jsem tudy jel naposledy, rozeřvali se jeřábi tak hlasitě, že vyplašili žáby a předčasně odstartovali jejich skokanské závody.

Na hrázi se stačí otočit a všudypřítomná Jedlová na vás zamává přes oceán kyprejů.

„Je pravdivé, je jisté, je skutečné, že to, co je dole, je jako to, co je nahoře a to, co je nahoře, je jako to, co je dole, aby dokonány byly divy jediné věci.“ Smaragdová deska v praxi.

Kdo nelení a dojde až na odvrácený břeh rybníka, uvidí nevídané. Takhle je totiž lichtenberský větrný mlýn, a ten věru není málo fotografován, na fotkách k vidění málokdy.

Od Světlíku sjíždíme cyklistu potěšitelným svahem do Horního Podluží. Cestou se nalevo otevře nádherný pohled na blízký Jiřetín pod Jedlovou chráněný Pěnkavčím vrchem.

Svatý Josef vede Ježíše do školy – i tak by se mohla jmenovat pozoruhodná barokní socha uprostřed obce Horní Podluží. Oba tu stojí u silnice, jako kdyby čekali, až budou moci bezpečně přejít. Pravda, v roce 1750, kdy sochu instalovali, tu nejspíš takový provoz nebyl. Na přední stěně soklu je k prozkoumání reliéf Zasnoubení svatého Josefa s Pannou Marií.

Půvab podstávkových domů je neokoukatelný. I tady, v Horním Podluží jich je jak naseto, stačí se umět dívat.

No řekněte sami – není to přímo pohádková scenérie?

V Horním Podluží bacha – odbočka je velmi nenápadná, pěší turista odbočení žluté asi nepřehlédne, zato zuřivý vozíčkář nebo vrcholový cyklista snadno. Odbočuje se vpravo a ještě před areálem firmy Belden.

Cestou na Ladečka potkáváme další doklad zbožnosti lidí, kteří nás v tomto prostoru předešli v čase.

Nalevo od nás už nepřekvapivá dominanta obzoru – Jedlová.

A jsme u Velkého rybníka. Tady už je to doslova ptačí rej. Jeřábi popelaví kejhají jak zjednaní, potápky rejdí, rákosníci rákosí, nad námi krouží čáp a má-li člověk kliku, zahlédne i orla mořského

A zase ten klid, který naštěstí ještě nikoho nenapadlo porcovat a prodávat nastojato.

Jedno z nepříliš štědrého proznačení Hřebenovky Českým Švýcarskem, neboť po té se zrovna projíždíme. Takže vzhůru k Táborové louce, tam nás čeká další drobná sakrální památka uprostřed lesů…

A sakra! Sakrální sice je, ale lidem svatá zjevně ne. Na tomhle nádherném sloupu ještě nedávno zářila nová socha Nejsvětější Trojice vytvořená podle kusých náznaků původní sochy krásnolipským sochařem Milošem Kubištou!!!

Tahle! A je pryč. Aby tomu duševnímu impotentovi, co si ji potřeboval umístit mezi sádrové trpaslíky na zahrádku obě ruce upadly!

Ano, tahle cesta byla kříži a božími mukami lemována. Důkazem je i sokl, který nedaleko před Krásnou Lípou zbyl z Michelova kříže. Nechal ho vybudovat bělič Florian Michel v roce 1830. Kříž samotný je dávno v prachu, ale místo má pořád klidnou sílu.

Jsme v Krásné Lípě a kocháme se dalším, už čtvrtým rybníkem. Tentokrát nese půvabné jméno Cimrák a poslední roky je proměněn v malebné rekreační místo krásnolipských i přespolních.

Tenhle pomník je neodolatelně krásný. Dokonalá socha lva od drážďanského sochaře Klementa Grundiga byla odlita, instalována na kenotaf a odhalena v roce 1908, aby bylo připomenuto 60. výročí nástupu císaře Franze Josefa I. na trůn. Český Lev, symbol Českého království, tu chrabře chrání Rakousko-Uherskou orlici, věren monarchii. Původně byly na kenotafu umístěny i bronzové desky se jmény padlých v bitvě prusko-rakouské války u Solferina. Ale to víte – bronz… Další duševní impotenti, tentokrát už docela dávní – lidská blbost a křupanství prostě nestárne.

Slavnostní odhalení proběhlo v neděli 27. září 1908 péčí místního německého Spolku vojenských veteránů.

Pokud se na tuhle historickou fotografii podíváte pozorně, uvidíte zcela vlevo bíle zářící sokl lvího pomníku, o kterém jsme si právě povídali. Díky tomu si můžete udělat dokonalou představu o tom, kde přesně ještě koncem 60. let minulého století stával starokatolický kostel Spasitele. Základní kámen byl položen 20. ledna roku 1900, vysvěcení ještě ne zcela dokončeného kostela potom proběhlo 1. září o rok později. Oltářní obraz „Kristus jako učitel“ namaloval August Frind.

Dobová pohlednice je dokladem barevnosti kostela, který po druhé světové válce používán jako skladiště vůčihledně chátral, aby byl v roce 1971 odstřelen. Později se horlivě deklarovalo, že šlo o omyl, že demoliční výměr byl vydán na úplně jinou stavbu, ale – ups, promiňte… (Kdo by tomu ovšem věřil. Stačí se zajet podívat na Verneřicko, kde zpupností jediného bolševického nohsleda, který se strašně chtěl zavděčit nahoře, „církevního“ tajemníka ONV Děčín Josefa Pecháně, byly během pouhých deseti měsíců demolovány čtyři kostely.)

Dittrichova hrobka. O té už jste ve Škapulíři četli několikrát, takže tentokrát jen zamáváme v naději, že alespoň základně sanovaná stavba i s výtopnou, jejíž komín je vidět opodál vlevo od hrobky, má světlou budoucnost a že se tenhle raritní skvost podaří zachránit a znovu oživit (je-li to ausgerechnet u hrobky vhodné sloveso ).

Výlet se chýlí ke konci. Projíždíme krásným městským lesoparkem…

…na jehož okraji nás čeká poslední pátý rybník, tentokrát bezejmenný.

Mezi domky Kamenné Horky dospějeme až ke slavnému Köglerovu kříži, který byl konstruován jako oboustranný, k duševní potěše majitele usedlosti i kolemjdoucích. V roce 1792 ho nechal vybudovat Josef Kögler, takto hostinský, neboť usedlost bývala tehdy hostincem.

Jsme u cíle. Penzion Bohemian Cottage nás vlídně očekává a ptá se, jestli se nám kolovýlet líbil… Tak snad abychom mu povyprávěli, ne?

The post Krajinou rybníků aneb Docela malá projížďka na kole first appeared on Bohemian Cottage - Ubytování & Wellness & Jóga & Půjčovna & Výlety - České Švýcarsko.

Výlety na kole v Lužických Horách jsou většinou nahoru a dolů. Začínáme v turistické vesnici Waltersdorf (bezplatné parkování za kostelem) a šlapeme hned do kopce směr hora Luž na státní hranici Rubetahlbaude (možnost občerstvení jako na německé tak na české straně). Po pěkné lesní cestě jedeme jak jinak dolů na Nonnenfelse. Uhýbáme po 3 km z hlavní cesty. Zamykáme kola a vycházíme na vyhlídku, kde je občerstvení Berggasthof a pěkná vyhlídky (pěšky 300 metrů tam a zpět). Sedáme na kolo a jedeme směr Kurort Jornsdorf, kde po silnici pokračujeme na českou hranici, obec Krompach. Přes Julionku a Hamr (možnost občerstvení Penzion Pod přehradou) zastavujeme u Naděje. Studené koupání i v létě zaručeno, doporučuji. Přes Rozcestník U Jána do kopce po cyklostezce 3061 k chatě Luž (občerstvení). Pak už je to zpět jen z kopce.

<iframe style="border:none" src="https://frame.mapy.cz/s/bupumukavu" width="100%" height="600" frameborder="0"></iframe>

The post Cyklovýlet: Nahoru na Nonnenfelsen dolů do Nadějě first appeared on Bohemian Cottage - Ubytování & Wellness & Jóga & Půjčovna & Výlety - České Švýcarsko.

Krásná Lípa, Chřibská, Horní Chřibská, nádrž Chřibská, Malý Stožec, Rybniště, Krásná Lípy

Náročnější cyklovýlet mezi kopci a vodou Lužických hor. Bohužel vodní dílo Chřibská můžete vidět jen za plotem (do areálu vstup zakázán). Můžete se ale vykoupat Velký jedlovský rybník. Při výstupu na vrchol Malý Stožec (659 m.n.m.) doporučuji nechat kolo před vstupem na suťového pole (viz foto). Vracet z vrcholu se stejně budete vracet po stejné cestě.

TIP: Před Velkým jedlovským rybníkem si určitě zajeďte na jedno do nádražní hospody Jedlová.

The post Okolo vodní nádrže Chřibská first appeared on Bohemian Cottage - Ubytování & Wellness & Jóga & Půjčovna & Výlety - České Švýcarsko.

Cyklovýlet nahoru a dolů 17km okolo hory Valtenberg (585m.n.m.).

Můžete v klidu zaparkovat u koupaliště Wasserwelt v městečku Steinigtwolmsdorf (10 min od Šluknova). A pak se vydat po malých cyklostezkách přes Neukirch na horu Valtenberg, kde na vás čeká vrchářská prémie v podobě restaurace a rozhledny Bergbaude Valtenberg. Až naberete energii můžete sjet do bývalého lomu Valtergrund, kde na Vás čeká průzračná voda (koupání na vlastní nebezpečí). Zpět do Steinigtwolmsdorf můžete jet rychle po hlavní silnici S154 (cca 30 min) nebo bez aut, ale trochu dále po místních cyklostezkách.

Doporučeno pro cyklisty, kteří mají rádi kopce

The post Nahoru na Valtenberg, dolů za koupáním first appeared on Bohemian Cottage - Ubytování & Wellness & Jóga & Půjčovna & Výlety - České Švýcarsko.

„V pohodě se kochám přírodou, přesto šlapu a jedu bez potu, to jsou e-kola!“

Při celodenním výletě Českým Švýcarskem našlapete 70km. Pomocí elektrokola však nebudete zničeni a unuděni kopcovitým terénem, ale příjemně unaveni. Startujeme v Krásné Lípě po cyklostezkách přes Kyjov, Hinterhermsdorf do Bad Schandau, projdeme si lázeňské město, na břehu Labe si dáme zmrzlinu, kávu nebo cokoliv, pohlédneme na úchvatný Labský kaňon a do pedálů šlápneme směr Schmilka, Hřensko, Mezní Louka, Na Tokání. Cestou možno smočit nohy i víc v jezírku jako z pohádky, kochat se vším, co náš kraj nabízí: V Doubici dáme pivo Na Fabrice a v Krásné Lípě se pochválíme.

Půjčujeme elektrokola dámská i pánská se vším příslušenstvím.

Mýty o elektrokolech:

Jede samo. Omyl: elektrokolo vám pomáhá, jen pokud sami šlapete.

Je pro lenochy. Omyl: Je pro pohodáře i aktivní sportovce, kteří nechtějí vždycky dřít.

Chcete tento výlet absolvovat s průvodcem Alešem, kontaktujte info@cottage.cz.

The post Výlet: Celodenní výlet na e-kole přes celé Českosaské Švýcarsko first appeared on Bohemian Cottage - Ubytování & Wellness & Jóga & Půjčovna & Výlety - České Švýcarsko.

Pojedeme společně  cca 30 km z Krásné Lípy klidným tempem  s několika zastaveními (např. Jeskyně víl, Kyjovský hrádek…). Dojedeme přes Kyjovské údolí přímo k lodičkám Obere Schleuse (DE).

Cyklistická kola, kolečka i dětská vám zapůjčíme.  Rádi se více věnujete kochání krajinou  než šlapání do kopce? Půjčíme vám elektrokolo.

Přibližný harmonogram:

9:00  Start (Krásná Lípa Doubice, Na Tokání, Jetřichovice dle výběru)

10:30  Hinterhermsdorf, Lodičky Obere Schleuse, parkování kol mlýn Niedermühle a na lodičky pěšky 10 min po červené a návrat stejnou cestou zpět.

13:00 Osada Kopec (oběd, přestávka na kávu dle dohody, otevřeno Pá-Ne). Delší návrat.

15:30 Návrat

Chcete jet tento výlet s průvodcem Alešem, kontaktujte info@cottage.cz

 Video: Plavba na lodičkách na Horním splavu Obere Schleuse

The post Výlet: Cyklovýlet pro celou rodinu na lodě first appeared on Bohemian Cottage - Ubytování & Wellness & Jóga & Půjčovna & Výlety - České Švýcarsko.

Přímo na Pravčickou bránu žádná cyklostezka nevede a jen po cyklostezkách se může jezdi na kole v Národním parku. Ale…, jsou tu jiné možnosti? Na kole se přiblížit a dojit zbytek pěšky. Kam se přiblížit? Buď k rozcestí Tři prameny nebo na Mezní Louku. U obou míst jsou cyklo-stojany.

Například z Krásné Lípy pojedete směrem Na Tokání. Pak sjeďte z kopce dolů na tzv. Českou silnici, projeďte se údolím, kde málo kdy někoho potkáte, vyšlapte si kopec směrem na Malou pravčickou a už je před vámi Mezní Louka, kde si kolo můžete nechat v úschovně a nebo sjeďte dolů 4 km až k Třem pramenům a budete to mít na Pravčickou bránu 2 km pěšky.

Obecně jsou cyklostezky v Národním parku nahoru a dolů, ale na elektrokole jste z Krásné Lípy na Pravčické za hodinu a půl:).

The post Na Pravčickou na kole? first appeared on Bohemian Cottage - Ubytování & Wellness & Jóga & Půjčovna & Výlety - České Švýcarsko.

Aby si děti užily výlet na kole, chce to mít pořádný cíl a rovinku k tomu. Dobrý výběr je šlapat podél řeky Mandavy z německého Großschönau k písčitým plážím u jezera Olbersdorfer see (u města Zittau).

V Großschönau, přes Varnsdorf jste co by dup, bezplatně zaparkujete u kostela a vyrazíte mezi vypíglovanými podstavkovými domy směr Hainewalde. Cyklostezka je značena zelenými čtvercovými tabulkami. U Hainewalde můžete přibrzdit u bylinkové zahrady nebo u zámku Schloss Hainewalde,

Přes řeku Mandavu (německy Mandau) přejedete hned několikrát a zanedlouho dorazíte do města Zittau, resp. k jezeru Olbersdorfer see s písčitými plážemi a dětskými hřišti podél.

Zpět buď stejnou cestou nebo pro více odvážlivé, kratší cesta, terén horší, ale dá se po žluté turistické značce.

V mapě hledejte: Großschönau, Hainewalde, Olbersdorfer see

Délka trasy: 13 km a zpět

Náročnost: pro rodiny s dětmi

The post Výlet na kolech podél řeky Mandavy k jezeru Olbersdorfer see first appeared on Bohemian Cottage - Ubytování & Wellness & Jóga & Půjčovna & Výlety - České Švýcarsko.